> 26.

44 9 1
                                    

Chtěla jsem, aby promluvil ještě jednou.

Jeho slova mě totiž hladila po duši.

Měla jsem ten příjemný pocit, jako když jsem ho potkala.

V tu chvíli se mi vybavili všechny vzpomínky.

Všechno to co mi řekl.

Vše bylo jako včera.

Jako by ten náš společný čas byl jen jeden den.

Či snad jedna hodina.

Všechno mi to před očima tak přišlo.

Ale čas bez něho byla věčnost. 

"Nikdy nebudeš sama...budu tu vždycky, ale teď na mě budeš muset počkat."

Zašeptal slabým hlasem a stiskl mou ruku.

"Na tebe vždycky"

Poté naznačil malý úsměv.

Ještě pomalu zavřel své oči. 

Jeho ruka mě stále pevně držela. 

Never be aloneKde žijí příběhy. Začni objevovat