World of elves 2 /(3)\

201. kapitolka "Sbohem"

Zanedlouho se výprava o čtyřech členech vrátila z Města Dol. Koně neměli v plánu ustájit, blížila se cesta. Královská rodina byla připravena, dokonce již čekali u brány. Legolas se bavil s Laivinë.  Waloe s Restallonem po svém boku se objala srdečně s Nethem. ,,Jsem šťastná, že jedeš spolu s námi" otočila se na svou přítelkyni, jež neznala sice dlouho, ale stála při ní v nejtěžší chvíli svého života a to v té, kdy zemřel její nejdražší otec. Jejich přátelství připomínalo to, jež pochází z Lórienu, jež také nikdy nezmizí. Ani nekonečné moře je nerozdělí. Však jeden člen rodiny chyběl. Královna se vydala naposledy napříč palácem do královských komnat. Měla na spěch. Dveře komnat Krále byly otevřené dokořán. Jej spatřila postávat na místě uprostřed místnosti. Věděl o ní, však nevydal ani hlásku. Věděl, že je čas. Nechtěl odejít. Byl otočen zády k ní, skrýval se. Mlčky se vydala k němu a pohlédla do jeho šedých očí. Byly zalité slzami a ty se kutálely po jeho nádherné tváři. Chápala jej, tak jako všichni. Jeho lid, rodina i blízcí přátelé věřili, že zrovna on si protrpí odjezd nejvíce. ,,Udělal jsem, co bylo potřeba" šeptnul skoro neslyšitelně. Zhluboka se nadechnul, aby potlačil další vzlyky. Lucia vzala jeho dlaň do své a pevně stiskla. ,,Vím" odpověděla jen stroze. Měl to v plánu a jistě že o tom věděla. Nic jí netajil tak jako ona jemu. Ale nyní musí opravdu jít, nebo lodě odplují bez nich. Ještě nějakou chvíli mu však dopřála, pohled na okolí a vzpomínky jí kolovaly. Myslela na ty krásné chvíle, strávené v tomto pokoji. Zanedlouho k němu však vzhlédla. ,,Můžeme?" optala se. Thranduil jí pohled oplatil a dokonce i s úsměvem. Ona natáhla dlaň k jeho tváři a poslední slanou perlu setřela. ,,Ano" vydechnul a tak se ruku v ruce vydali ven..

Procházeli liduprázdným palácem a jeho propletenými chodbami. Všude se linulo až děsivé ticho, to nikdo z nich neznal. Byli zvyklí alespoň na tiché kroky nebo šepot lesních obyvatel. Však venku si vítr pohrával s listím a to šumělo do noci. Všichni na ně stočili své pohledy. Nastalo ticho. Thranduil pokynul strážím a ti Hlavní Bránu navždy uzavřeli. Je nepřístupná těm, jež nemají lesní původ. Těm, jež zde nikdy nezavítali, nikdy nezavítají. Les si pamatuje každého, kdo zde přebýval a jiného dovnitř nevpustí. Sami strážci nasedli na své koně a malá skupinka, tvořená výhradně Královskou rodinou se rozjela vpřed. Thranduil se houpal v sedle svého sněhově bílého Elka. Zelený plášť s podšitým lístkem ze zlatých nití na zádech vál ve větru, stejně jako ostatním. Na kraji lesa však zastavil. Seskočil z něj a osvobodil jej z postroje. Jezdci, kromě jeho syna a dalšího koně, pokračovali v cestě. Světlovlasý elf poplácal Elka po krku a následně mu přikázal volnosti. Němé zvíře zprvu váhalo, však následně pokývlo hlavou na znamení úcty ke svému pánu a rozběhlo se napříč lesu. Zanedlouho zmizel mezi stromy a Thranduil jej z dálky pozoroval. ,,Běž" vzdychnul jen smutně. ,,Bude šťastný Ada" ozvalo se za ním. ,,Ano, já vím. Stejně jako my" vykouzlil na své tváři úsměv a vyskočil na koně. ,,Pojď, musíme je dohnat" položil mu dlaň na rameno. Však Thranduil svého syna pevně k sobě přitisknul. Neměl v plánu jej pouštět. Oba dva se neubránili dalším slzám, nešlo to. Jejich city vypluly na povrch. Dlouho tak setrvávali. Milovali jeden druhého a nikdy by nebyli šťastní bez sebe. Však po chvílích objímaní byli nuceni pustit toho druhého. ,,Melda Ada" šeptnul Lassie. ,,Ion nin" odpověděl Thranduil a následně se vydali ke koním...

Loučíme se se Zeleným Hvozdem a naši Hrdinové se vydávají za větrem.
K Velkému moři, odkud je loď odnese do nového světa.
Ale jak se může Lucia smířit s odjezdem, bez Laivinë?
Loučení je bolestivé.
Thranduil se loučí s domovem a vyjíždí daleko, daleko odsud.
A co teprve Legolas?
Vaše Deri..