Stín

2. Kapitola- Problém

Za mnou postává asi jedenáct Stínů. Prohlédnu si každého zvlášť. Všichni mají na sobě roztrhané oblečení a na tváři pohrdavý úšklebek. Šest mužů, tři ženy a dvě bytosti co nejde identifikovat pohlaví. Táhne z nich mrtvolný zápach.

Mám chuť si zacpat nos z toho smradu. Místo toho položím holku v mé náruči na zem. Znovu vytáhnu dýku, kterou jsem si před chvílí schovala. Tohle bude hrozný boj. Přímo z nich sálá, že jsou Stíny už nějakou tu dobu. Bojovat proti takhle starým Stínům má nevýhodu, oni nekrvácí, pokud nezasadíte smrtelnou ránu, ani nemrknou. Překročím tělo, které jsem položila, abych ji kryla svým tělem.

První stín v podobě vysokého muže s krví podlitýma očima, se mi postaví do cesty. Vlasy má slepené potem a krví. Musím se začít strašně smát, když na mě ukáže svůj zlámaný prostředníček.

Jeho účelem bylo mě rozptýlit, zatímco se žena v umazaných šatech a drdolu vrhla ze strany. Zaryla mi nůž, kterého jsem si mimochodem nevšimla, do boku.
Bolestí zasyčím a pěstí ji pošlu k zemi. Kopnu ji z mého dosahu, zbytečně by mě rozptylovala. Hodím dýku do nejbližšího Stína, ten se s bublavým zvukem zřítí na podlahu.

Rychle vyndám další dýku. To je má poslední, já vůl jsem si vzala jen dvě. Mám naštěstí ještě v záloze meč a nějaká nová udělátka od Gira. Přesným hodem pošlu do záhuby další Stín. Zbývá už jen devět.

Ke mně se žene lavina těl. Nepočítám tři postavy. Švihnu mečem, postavy co ke mně běželi, se teď valí na podlaze bez dechu, sice nedýchali ani před tím, ale teď už jsou na sto procent mrtví.

Na můj protiútok zareagují Stíny vrčením a salvou ne příliš hezkých nadávek. S chrčením chtějí odejít. Jestli si myslí, že je nechám jen tak jít, tak se mýlí, napáchali by jen další škody.

Změřím si šest Stínů mrazivým pohledem. Stíny se u dveří zastaví a oplácí mi pohled, až mi z toho vstanou chloupky na zátylku. Opatrně, aby to Stíny neviděli, vytahuji z kapsy u kalhot kuličky od Gira. V hrsti je hodím na tu skupinu.

Kuličky, když se dotkli země, vydali třaskavý zvuk. Vše zahalí neproniknutelný dým. Po chvíli dým ustoupí a odkryje šest Stínů ležících na zemi.

Usměji se, problém vyřešen. Stíny nenávidí hlasitý zvuk a tohle byla pěkná rána, bohužel je to ale nezabilo. Povzdechnu si, co si neudělám sama, to není. Ladným krokem přejdu místnost a dokončím své dílo, máchnutím meče.

Pomalu ze mě vyprchá adrenalin, zlomím se v pase. Z rány po noži pořád teče krev. Rukou zakryji ránu a stlačím ji, aby trochu přestala krvácet. Naštěstí je to jen povrchové zranění. Udělám krok k mému batohu, který jsem si před bojem odložila. Obličej stáhnu do bolestivé grimasy. Druhý krok je ale lehčí než ten první. Další kroky byly bolestivé, ale čím dál lehčí. Už jsem měla i horší zranění. Konečně jsem u batohu. Musím se v něm chvíli přehrabovat, než najdu obvazy.

Sednu si na špinavou zem a pustím se do ošetřování mého boku. Za chvíli je vše hotové, musím si pohnout, aby se mě do toho nedostala infekce. Kdo ví, kde se ten nůž válel? Spolykám ještě nějaké tablety na bolest.

Zvednu batoh ze země a vezmu do náručí tu holčičku. ''Nejlepší'' je na zranění zátěž. Vydechnu a odcházím z budovy. Procházím ztemnělé chodby školy. Teď by mě mohli v klidu jakkoliv zabít, neměla bych se jak bránit. Naštěstí na mě nic nezaútočí.

Vyjdu na chladný noční vzduch. Uslyším tichou ránu. Zatmí se mi před očima a pak už jen padám do temnoty. Můj pád ale něco zbrzdí. Něco nebo někdo. Pak i moje mysl odpluje do prázdna.

----- O pár hodin později-----

Probudím se až překvapivě odpočatá. V hlavě mi jen trochu šumí. Zaostřím pohled a prohlédnu si, kde se to nacházím.
Jsem na židli. Mám nohy a ruce svázané tlustým provazem. Židle je v čtvercové místnosti s šedými zdmi. Východ je možný jen jedněmi dveřmi.

Holčičkunikde nevidím. Další problém, který musím vyřešit. Svěsím hlavu a pohroužím sedo myšlenek. Nevím jak dlouho tam mohu sedět, určitě už je to dlouhá doba. Kdyžuž si myslím, že mě tu nechali jen tak pro zábavu. Otevřou se dveře. 

____________________________________

Trochu akčnější kapitola :D doufám, že se vám aspoň trochu líbila. Začala jsem psát i další knížky :D Omlouvám se, že jste museli čekat tak dlouho na tuto kapitolu :D přeji vám příjemné čtení :D