Z POHLEDU EL: Když jsme přijeli domů, ještě nikdo doma nebyl. Vyšla jsem po schodech nahoru do svého pokoje, švihla jsem batoh do kouta a lehla jsem si na postel. Po tváři se mi začaly kutálet slané kuličky, které si dělaly své cestičky. Přitisknula jsem si ke své hrudi svého oblíbeného plyšáka. V tu ránu, jsem se rozbrečela ještě víc. Plyšáka jsem pořád pevně držela a nehodlala jsem ho pustit. Přemýšlela jsem o všem. O tom, jak jsem se dneska zachovala, ale taky o tom, že se asi budu muset vzdát roztleskávání. Tréninky jsou přesně v tu dobu, co já jsem po škole. Pomalu mi to začalo docházet, Cher to kecla hlavně proto, aby mě dostala pryč z týmu a stala se kapitánkou. Oh Bože, taková kráva! Proletělo mi to hlavou. Najednou někdo zaklepal na dveře. „Můžu?“ Zeptala se opatrně Chloi. „Nech mě o samotě! Děkuju.“ Odpověděla jsem. Z POHLEDU CHLOII: Když jsem šla za ní do pokoje, měla zamčeno. To mě překvapilo, protože obvykle má jenom zavřené. A ani mě nepustila dovnitř! Je hodně podrážděná. Ale nedivím se jí, tohle aby se jí stalo? Pane Bože! Vykřikla jsem. Ona přece nebude stíhat tréninky! Vy-vyhodí ji z týmu! Řekla jsem si pro sebe. Zítra to bude její první trénink, co vynechá. Chudinka. Mít teď Cher po ruce, zabila bych ji! Štětka jedna školská! Sešla jsem dolů do obýváku a pustila si TV. Přepínala jsem si programy , když v tu došla mamka. Letěla jsem k ní a obejmula ji. „Prosím tě, co to dneska mělo znamenat? Co to do El vjelo?“ Ptala se udiveně aniž by mě pozdravila. „Víš.. Jedna k*rva ji začala provokovat a El se nedala.“ „Já pro ni mám překvapení, ale nevím, jestli je vhodné, jí to dát zrovna teď.“ „Běž,utíkej! Potřebuje cokoliv, co by jí zvedlo náladu!“ Z POHLEDU EL: *Ťuk,ťuk* Někdo opět klepal na dveře. „El, zlatíčko, to jsem já, máma.“ „Ehhh, co potřebuješ?“ Byla jsem celá vyjukaná z toho, že už je doma. Co když mi chce vynadat? Zliskat mě? Mám jí otevřít? Běhalo mi milion otázek hlavou. Risknula jsem to a šla jsem jí otevřít. Ani nepozdravila a vešla do mého pokoje, sedla si na postel. „Chceš mi dávat kázání o tom, jak se mám chovat? O tom, jak ty by jsi si to nikdy nedovolila? Jakej jsem spratek?“ Vyhrkla jsem na ni. „Ne,nechci! Víš, jednou se mi ve škole stalo taky něco takovýho, podobnýho.“ Řekla a začala se smát. „Vážně? Pousmála jsem se“ Máma mi to začala vyprávět. Lehly jsme si obě na postel a já si jí lehla do klína. Začala se m hrabat ve vlasech a hrát si s nimi. Ta její historka byla opravdu úžasná. Když jsem se podívala směrem ke dveřím, stála tam Chloii opřená o futra dveří a usmívala se. Zavřela jsem oči a užívala si povídání mámi. Když historka skončila, řekla mi, ať si sednu, že by mi ráda něco darovala. Stoupla si a začala něco tahat z peněženky, kterou měla u sebe. „Mami? Nepotřebuju peníze.“ Řekla jsem a pousmála jsem se. „Takže nechceš ani tohle?“ Řekla a začala mávat s lístkama na koncert.
