Can't stop [ON HOLD]

chapter 2.

Cesta přes Londýn do bytu mi zabrala necelou půl hodinu. Parkoviště před bytovým komplexem nebylo ani ze čtvrtiny zaplněné, což mi usnadnilo parkování. Vypnula jsem motor, posbírala své věci z auta a vystoupila jsem. Zvedla jsem pohled k zamračené obloze a raději se rychle vydala do bezpečí domu, než propukne silný déšť ke kterému se schylovalo. Výtah byl prázdný, což mi dokonale vyhovovalo. Nemám ráda, když jedu ve výtahu sama s někým cizím. Je to trapné, i když je to, například, můj soused. 

Výtah dorazil do mého patra a já sáhla do kabelky pro klíče. Ve chvíli, kdy jsem se chystala vstoupit do bytu, mě zastavil známí hlas mé sousedky. Mířila si to ke mně na jejích odporně vysokých a drahých jehlách, na kterých bych se s největší pravděpodobností zabila. Bezchybně nalíčená v tmavě modrém kostýmku, což naznačovalo, že je nejspíš přichystaná odejít do práce.

„Oh, já si myslela, že jsi to ty Chloe. Podívej se, chtěla jsem tě o něco poprosit. Dnes ráno mi volala tvá matka a poprosila mě, abych ti vyřídila její vzkaz. Ona a John pořádají v sobotu menší sešlost pro blízké přátele, aby jim mohli něco oznámit. Tvoje matka si přeje, aby jsi taky dorazila.“ Poslala ke mně významný pohled, jako bych snad měla matčinu žádost okamžitě přijmout. Amanda Richards byla příšerná sousedka, navíc dáma ve středním věku bez partnera a k tomu všemu přítelkyně mé matky. Vlastně jsem díky ní narazila na tenhle byt, ale tím všechen můj vděk končil. Nemám ji ráda, ale snažím se být milá, protože už jen to, že bydlí hned ve vedlejším bytě mi bohatě stačí.

„Jistě, ozvu se jí. Díky, že jste mi to řekla, na shledanou.“ Věnovala jsem jí letmý úsměv, vešla do bytu a zavřela dveře dřív, než stačila cokoliv dalšího říct. Kabelku jsem odhodila na proutěné křeslo v předsíni a sundala si boty, které jsem poté vložila do botníku na který jsem vzápětí položila i klíče od bytu a auta. Teplý zimní kabát jsem pověsila na věšák a i s kabelkou v ruce jsem se odebrala do ložnice. Svlékla jsem si šaty, pověsila je na ramínko do skříně a oblékla si legíny s tílkem, přes které jsem ještě přetáhla svetr. Z kabelky, kterou jsem při příchodu do ložnice odložila na postel, jsem vytáhla mobil a odšla do kuchyně, kde jsem si sedla ke stolu a zapnula notebook. Nechala jsem ho ať se načte a začala psát rychlou sms tátovi.

Pro: Táta 

Ahoj tati. První den v práci je za mnou, pan Horan mě poslal domů a řekl, že pracovat začnu až zítra. Kdy se chystáš do Londýna? Ch.

Mobil jsem odložila na stůl vedle notebooku, najela na internet a přihlásila se na email. Několik emailů s různými reklamami jsem okamžitě smazala. Pár jich bylo od ředitelky staré školy, která mi posílala jen pár nezbytných údajů, které si firma vyžádala kvůli mé práci a ověření několika věcí. Kate mi poslala několik fotek nás dvou, které našla u sebe v počítači. Na většině z nich jsme dělali legrační grimasy. Bylo nám 15 let a užívali si spolu života. Tedy, v jistých mezích. Trávili jsme spolu snad všechny volné chvíle, jezdili spolu na prázdniny a spali ve stanu u ní na zahradě. Nevyváděli jsme takové hlouposti jako ostatní, nechodili jsme na párty, nezkusili trávu, ani cigarety. Dokázali jsme se skvěle zabavit i bez toho. Z rozjímání nad svými pubertálními léty mě vytrhl zvuk příchozí zprávy.

Od: Táta

Ahoj zlatíčko. A jaké to tam je? Byli na tebe milý? A šéf? Miláčku, pravděpodobně se za tebou během tohoto měsíce vůbec nedostanu. Máme spostu práce a chlapi moc nestíhají. Jakmile budu moct, vezmu si volno a strávíme spolu co nejvíc času!

Povzdechla jsem si a začala vyťukávat odpověď.

Pro: Táta

Všichni byli moc milí, i když jsem zatím mluvila jen s sekretářkou a panem Horanem. Nedělej si starosti, chovali se ke mě moc hezky. Dobře, už se na to těším! Někam tě vezmu, bude se ti tu líbit! Ch. X

Po odeslání zprávy jsem telefon znovu odložila na stůl vedle počítače a začala třídit poštu.

***

„Dobré ráno.“ Jane, která seděla za jejím recepčním stolem mi věnovala široký úsměv a hlavou pokývala ke kávě stojící na jejím stole. „Nevěděla jsem jakou máš ráda, takže jsem ti vzala cappucino s mlékem, v pořádku?“

„V naprostém, děkuju.“ S úsměvem a kávou v ruce jsem opustila recepci, míříc si to do své kanceláře. 

XXXX
Moc se omlouvám za dlouhé čekání. Kapitola měla být podle plánu přidána mnohem dřív, ale bylo málo času a ke všemu mi teď wattpad hodně blbne. Snad se to brzy spraví:)