Can't stop [ON HOLD]

chapter 1.

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Stála jsem ve výtahu, který stoupal stále víš a víš. V mé nové práci. Stále ještě nemůžu uvěřit, že ze všech těch lidí, ucházejících se o tohle místo, si Richard Horan vybral zrovna mě. Byla jsem tak nadšená a rozrušená, když jsem se to dozvěděla. Dokonce jsem plakala štěstím. Teď jsem ale nervózní, jako snad nikdy. V černých lodičkách na vysokém podpatku, černých šatech bez rukávů nad kolena a kabelkou, kterou si neustále přendávám z jedné ruky do druhé, čekám až výtah vyjede do dvanáctého patra. Musím se vduchu přemlouvat, abych nezvedla volnou ruku k ústům a nezačala si kvůli nervozitě kousat nehty. 

Výtah se dostal na dvanácté patro a zastavil. Vykročila jsem z výtahu a znovu si prohlédla část tohoto patra. Hned naproti mě seděla za stolem dívka s tmavě hnědými vlasy po prsa, která něco zuřivě datlovala do počítače, který měl umístěný na jejím stole. Byla to Jane, asistenka pana Horana. Na pravo od jejího stolu byla umístěna bílá kožená sedačka s konferenčním stolkem a o kousek dál byli dveře do jeho kanceláře. Na druhé straně místnosti byla chodba, která vedla k ostatním kancelářím na tomto patře. 

„Ahoj, Chloe.“ Ozvala se Jane od jejío počítače a zvedla ke mně pohled. Usmála se a vstala. „Pan Horan má momentálně návštěvu. Zatím se tu posaď a chvíli prosím vydrž. Můžu ti zatím něco nabídnout?“ Jane byla krásná a milá. Její velké hnědé oči mě uklidnily stejně rychle, jako před pohovorem, kdy jsem měla její podporu. 

„Ahoj.“ Oplatila jsem jí její úsměv. „To je v pořádku, počkám.“ Znovu jsem se usmála a šla jsem si sednout na bílou sedačku, která na mě působila až moc chladně. Jane se vrátila k její práci na počítači a já si nervózně složila ruce do klína. Znovu jsem začínala být dost nervózní. Měla jsem chuť zvednout se a raději sem přijít až zítra, ale to bych pravděpodobně už žádnou práci neměla. V kabelce mi zapípal mobil a oznámil mi tím novou textovou zprávu. 

Od: Katie

Doufám, že jsi v pohodě, hun. Držím ti palce a až se vrátíš domů, tak mi zavoláš a povíš mi, jaké to tam je. xx 

Pro: Katie

Děkuju ti. Divím se, že už jsi tak brzy vzhůru, ale jsem ráda, že jsi napsala. Jsem hrozně nervózní. 

Od: Katie

Před deseti minutama mi volala babička, jinak bych ještě spala, hh. Nebuď, jsi skvělá a na každého děláš skvělý první dojem. Neboj se. x

Pro: Katie

Ještě jednou ti děkuji. Netuším, co bych bez tebě dělala :) Musím jít, za chvíli mám jít za panem Horanem. Pa. xx

Jen, co jsem schovala mobil zpět do kabelky se dvěře kanceláře pana Horana otevřeli a rychlým krokem z nich vyšel potetovaný blonďák, s piercingem ve rtu a náušnicí. Část ofiny měl fialovou. Přes bílé tričko šlo vidět celé jeho tetování začínající na krkua na potetovaných rukou mu šli díky krátkému rukávu vidět svaly. Z kanceláře vyšel pan Horan, který se na kluka zlostně díval, ale blonďák mu pohled silně oplácel.

„Ještě jsme neskončili.“Řekl skrz zaťaté zuby a mě v té chvíli naskočila z jeho chladného tónu husí kůže. Jane sledovala ty dva s rozšířenýma zorničkama a ani nepípla, stejně jako já. Blonďák se jen uchechtl a nastoupil do výtahu, který mezitím přijel.

„Já si myslím, že skončili.“ Pronesl s úšklebkem na rtech, než se za ním dveře výtahu zavřeli. Další půl minuty bylo v místnosti naprosté ticho, dokud zrak pana Horana nespočinul na mně.

„Omlouvám se Chloe, že jste musela čekat.“ Usmál se a po jeho chladném a mrazivém tónu nebylo ani stopy. “Pojďte do mé kanceláře, ať můžeme probrat všechny věci.“ Rukou naznačil, ať jdu do jeho kanceláře, načež jsem si vzala svou kabelku a vstoupila. 

Jeho kanceláři dominoval masivní stůl za kterým stálo černé křešlo na kolečkách. Před stolem byli umístěny dvě židle pro návštěvy a o kousek dál u steny stála černá pohovka s konferenčním stolkem. Můj pohled padl na prosklenou zeď, díky které tu byl úžasný výhled na Londýn. 

„Krása, že ano?“ S úsměvem jsem přikývla a podle jeho pokynu se posadila do jednoho z křesel před jeho stolem.

„Po tom, co se dozvíš všechny potřebné informace ti ukážu tvoji kancelář a budeš se moct pustit do práce.“ Natáhnul se pro nějaké papíry a chvíli je procházel, než našel, co hledal. „Tohle je tvoje smlouva, už stačí jen podepsat a budeš oficiálně přijata.“ Smlouvu mi podal a já ji rychle přelétla pohledem. Podal mi propisku a ukázal mi, kde má být můj podpis. 

„Dobře, teď ti ukážu kancelář.“ Věnoval mi úsměv a já ho následovala ven z kanceláře. Prošel kolem Jane a šel dál chodbou, dokud se nezastavil u dveří, vedle kterých bylo na zdi mé jméno. Otevřel dveře a nechal mě jako gantleman projít první. Kancelář nebyla velká, ale ani malá. Byl tam stůl za kterým byla prosklená stěna. Nebyl to tak skvělý výhled, jako v kanceláři pana Horana, ale pořád to byla nádhera.

„Ještě jednou bych Vám chtěla poděkovat za to, že jste mě přijal, pane Horane.“ Znovu jsem mu poděkovala a přešla ke své židli na kterou jsem se posadila. 

„Vůbec není za co Chloe, jsem moc rád, že jsme Vás mohli přijmout. Teď k tvojí práci. Každý den pro tebe budu mít nabídky od různých společností a firem. Budeš procházet jejich nabídky a ty, které budou pro nás výhodné, budeš posílat dál, jiné prostě vyhodíš do koše.“ Pozorně ho poslouchám a přikyvuji. Tohle je úžasné. 

„Dnes tu nemusíš být, klidně můžeš jít domů. Zítra se můžeš pustit rovnou do práce.“ Poté mi ještě jednou řekne, jak je rád, že jsem tady a odejde zpět do své kanceláře. Vstanu ze své židle a otočím se na město. Do mysli se mi dostane obrázek potetovaného blonďáka, kterého jsem viděla před méně než půl hodinou. Díky jeho vzhledu mě děsil, ale stejně mi připadal krásný a neuvěřitelně atraktivní. Ještě před tím, než se dal tetovat musel vypadat krásně. Nikdy jsem nebyla příznivcem tetování, piercingů ani ostatních věcí okolo toho. Lidé, kteří jsou potetovaní jsou většinou flakáči a ne moc dobří lidé. Zajímalo by mě, co dělal v kanceláři pana Horana. 

Zamrkala jsem a otočila se. Měla bych se v tom přestat vrtat, není to moje věc. Popadla jsem svou kabelku a opustila kancelář. Když jsem procházela kolem Jane, věnovala mi úsměv, rozloučila se se mnou a znovu se začala věnovat práci. Přivolala jsem si výtah, nastoupila do něj a vydala se domů.