neviděla, nepoznána
sama bloudí nocí z rána
chvíli tam a chvíli tady
nohy už si neví rady
nad vřesovištěm se mlha vznáší
kapky vod se na zem snáší
každou chvíli něco šustne
krajina pak zase usne
brodí se dívka samotou
oslepena věčnou tmou
potácí se, jak by ne
snad černé noci promine
že vzala jí lásku, život, ctnost
v pustině temné ztrácí se skvost
a pak dost!
přichází host
ruka, vybělená kost
přichází na pomoc?
už žádná zlost
a pak je zase ticho
jej zaspívá drozd
a zase je noc
a je klid
a příroda divoká
jak oči dívky hluboká
jak slzy černé
jak noc nádherné
ale Smrt, dáma jediná
ta na tebe vzpomíná
a když člověk usíná
žití svíce zhasíná
ČTEŠ
Anagramy Osudu
PoetryŠtěstí je jenom sen, jenom bolest je skutečná ( Voltaire) Abych mohla být šťastná musím někde ukrýt svou bolest. A co jiného dokáže tak dokonale vyjádřit city, než poezie? Ne všechno co píší je smutné nebo depresivní, ale má tvorba je dost složitá...
