Anagramy Osudu

ledové srdce

láska je jako zima
přijde a odejde
v závoji krásy zahalena celá
však co dobrého z ní vzejde?

vkrádá se jako chlad
neviděna, nepoznána
uhodí pak časně z rána
vezme ti dech
a sváže ruce
a co pak člověk dělat může?
jen jeden vzdech a pak ticho
-pak jsi ohromen

a láska celá
je bílá nevinná a čistá
jak křehká růže - mnoholistá
píchneš se o trn
kapky krve roníš
žalu jsi pak pln
a vidíš?
jak rudá na bílé krásně svítí ?
jak zlomeno to křehké kvítí?
jak zabila tě mrazivost
a zimní vločky krása, ctnost
teď je ti zde pro radost
a pak roztaje

změní se v slzu
která ti po líci kane
přímo v srdci zůstane

pak probudíš se z lásky snu,
rozhlédneš se po okolí,
je to jiný svět či stejný?
byt to jen ryk bitvy marný?

červenají se ti tváře
uniká života zaře
zabloudil jsi v té krajině?
zlákán její třpytivostí

snad jsi v tom však nevinně
však teď už tě nic neodprostí
od vánice její zlosti

měl jsi zůstat v teple, doma
zde nepomohou planá slova
lékem je naděje a čas
všechna síla je jen v nás

poslouchej ten tichý hlas,
co vychází z hloubi, z nás
nesmíš se nechat omámiti
pomíjivé vločky ledu chtíti
nebo nebude pro tebe žití
ať budeš kamkoliv jíti
bude s tebou všude víti
ledový krystal, duše chladná

však není ona zima krásná?
tím jak je pomíjivá
jak v zemi z jara zmizí celá
neviděla, neslyšna
-odchází

a ze země života květ
vyrůstá v zeleni slunce
koloběh života navrací se zpět
stejně jako už stovky, stovky let

ale pamatuj!
ten nejkrásnější ledu květ
nemusí se vrátit hned
jak zavane studené zimy dutí
uložit ho ve svém srdci
a nepusť nikdy zpět!!