Memories (Dark Dylmas)

2 Dylan

„It's going down, I'm...“ zvuk, který donutil mé oči otevřít se, vycházel z mobilu Britt. Stále rozespalý jsem si ho podal a vzal hovor, aniž bych se podíval kdo volá. „Co za debila to zase otravuje v 6 hodin ráno?!“ zamumlal jsem do mobilu. „Dylane, dej to sem!“ křikla na mě Britt a vytrhla mi mobil z ruky. „Pane Sangstere...“ zaslechl jsem pouze její oslovení, než se ode mě vzdálila. 
Znovu jsem zavřel oči ve snaze usnout, ale sen o mladém muži se špinavě blond vlasy, jenž v růžových boratkách a s nepovedeným make-upem pobíhá po parkovišti nákupního centra a vykládá náhodným kolemjdoucím sexuální příhody, přičemž se snaží nesmát sám sobě, se už nedostavil. Převalil jsem se na levý bok a výčka semknul o něco pevněji, když se ložnicí rozzářilo ostré světlo. „Lásko? Prosím tě, vyzvedneš mě večer v práci?“ promluvila na mě odedveří Britt. Její nemelodický hlas se odrážel od stěn místnosti a mně to způsobovalo belest hlavy. „Proč?“ zeptal jsem se blbě a doufal, že pochopí moji neochotu. „Máme přeci ten večírek jak jsem ti již několikrát říkala a jako asistentka tam nesmím chybět.“ z jejího hlasu sálalo nadšení a i když jsem nechtěl v době „pár dalších let“ opouštět postel, vše jsem jí souhlasně odkýval. „A kam mám pro tebe jet?“ „Do firmy, Sangster Industries. Já musím. Pa pa“ na rozloučenou mi poslala pusu a opustila dům.
Kvůli rozsvícenému světlu jsem se vymotal z přikrývek a postavil se na pevnou zem pokrytou hebkým kobercem. Stál jsem na vlastních nohou- bez dohledu. V hlavě se mi začaly sbíhat myšlenky, které po chvíli vytvořily geniální plán, jak přežít v opuštěném domě.
V kuchyni jsem si přichystal všechny potřebné ingredience pro vaření palačinek. Do mixéru jsem nasypal předem připravenou; mouku, sůl, mléko a nechal je společně s ostatními ingrediencemi se promíchat. Pomalu jsem přidával rychlost točení se vrtulek mixéru a pečlivě sledoval jak se těsto mísí.
Nevšiml jsem si, že jsem přidal až moc velké otáčky, ale na vypnutí mixéru bylo pozdě. Značná část jeho obsahu z něj vystříkla do volného prostoru.
To co mi z těsta zbylo a neskončilo na zdi či na podlaze, jsem nalil na pánev a čekal, až těsto začne vypadat jako opravdová palačinka. Tímhle způsobem jsem udělal ještě jednu, jelikož víc těsta bylo na zemi než v mixéru.
Palačinky jsem položil do pánev a po prohřátí polil rumem, jak mi radila kuchařka. Pánev jsem naklonil k ohni a palačinky se začaly flambovat.
Vzpomněl jsem si, jak pokaždé v televizi vyhazují palačinky do vzduchu, aby je přetočili. Rozhodl jsem se to také zkusit. Pohnul jsem rukou prudce vzhůru, ale místo povedeného přetočení palačinky začaly hořet závěsy.
„Kurva“ zaklel jsem.
Doběhl jsem do koupelny, kde máme pro všechny případy, kdybych byl doma sám, hasický přístroj. Odtrhl jsem pojistku a začal hasit plameny, jenž sahaly pomelu až ke stropu. Pěna, která vycházela z hrdla hasičáku zlehka dopadala na podlahu.

Konečně se mi povedlo zastavit šíření ohně.
Po čele mi stékal pot. Uhašení ohně pro mě bylo nezvyklou fyzickou námahou.
Když jsem si prohlédl kuchyň a zjistil, že většina nábytku neutrpěla žádnou škodu, stekla mi po tváři první slza. Mé palačinky, byly spálené, ohořelé a celé pokryté tím bílým sajrajtem na hašení. Byly mým celoživotním dílem, dal jsem si na nich opravdu záležet a teď je můžu akorát tak vyhodit.
Naštěstí mám vždy po ruce náhradní plán a tak jsem skončil na pohovce, před televizí a v ruce svíral kousek ananasové pizzi. Kanál v televizi jsem nastavil na Disney channel. Oční víčka mi začala pomale klesat, cítil jsem únavu a vysílení. Z pohádky o vílách jsem si nepamatoval vůbec nic, když jsem se ocitl na pláži u rozbouřeného moře.

„Sýr“ křikl Thomas a zvěčnil mě navždy, jak ležím až po uši zahrabaný v písku. Tom se mě snažil zahrabat při odlivu a teď jakmile nastal příliv mi slaná voda cákala do obličeje. Po pár vlnách jsem se cítil volný a dokázal jsem se vyprostit ze svého zajetí.
Thomas mezitím někam zmizel a já zůstal na pláži sám se spoustou lidí, jenž si přišli užít dovolené stejně jako my. „Kdo tě vyhrabal?“ zeptal se Thomas, když ke mně přicházel se zmrzlinou v ruce. „Co myslíš?“ tázavě jsem povysunul obočí a zmrzlinu mu vytrhl z ruky, přičemž jsem se dal na útěk. „Ty....“ nedořekl a rozběhl se za mnou.
Cítil jsem, že mě dohání. Fyzicky byl na tom o dost lépe než já. Znenadání jsem se zastavil, projela mnou ostrá bolest, jejímž účinkem jsem dopadl na zem. „Tys mi zalehl zmrzlinu!?“ v Thomasově hlase bylo znát zděšení a mírné naštvání, ale i přes to mi podal pomocnou ruku.

Ze snu mě probral vyzváněcí tón mobilu. Na obrazovce svítilo jméno Brittuška❤. Nikdy jsem jí neměl dovolit, aby se mi do kontaktů pojmenovala sama. Přejel jsem prstem po displeji a hovor přijal. „Dylánku, neměl jsi pro mě náhodou přijet?“ promluvila Britt. „Už jsem na cestě, jen je tu zácpa. Dej mi minutku“ s těmihle slovy jsem jí hovor tipl.
Na sobě jsem měl stále tričko a trenýrky na spaní.
Rychle jsem na sebe natáhl jeany s ponožky. Z poličky jsem si vzal klíčky, na nohy nazul první boty co jsem našel a vyběhl z domu.

Zaparkoval jsem před Sangster Industries a vystozupil z automobilu. Britt stála u vchodu do firmy a vybavovala se s neznámým mužem. Pomalu jsem přistoupil k nim. „Zlato, tohle je pan Sangster, ten kterého jsi nazval debilem. No a pane Sangstere, tohle je můj přítel Dylan.“ představila nás Britt. „Dylan, Těší mě.“ pověděl jsem a natáhl k dotyčnému zdvořile ruku. Sangster vypadal jako vyoraná myš. Nevěřícně si mě prohlížel a i mně někoho připomínal. „Thomas, rád vás konečně poznávám.“ potřásl si se mnou rukou.

Díl úplně o ničem.
Snad se i tak líbí.
Pp!