2.kapitola

39 4 0
                                    

Bylo ráno oba dva jsme byly na sebe při lepení jako kdyby nás někdo potřel lepidlem. Když jsme se probudili připadaly jsme si trapně. Odpoledne jsme šli prozkoumat zbytek města. Jak jsme tak šli najednou se ozývaly nějaké zvuky. Bylo jsme vyděšení. Nevěděli jsme co máme dělat. Štěpán se šel podívat. A viděl............A viděl. To jsem se nedozvědela protože jenom stál a třásl se. Tak jsem se podívala. Stály tam 2 obří mimozemšťané požírající mrtvá těla. Vyslíkali znich kůži a maso vždy sežrali. Štěpán mě pevně držel za ruku a políbil mě a řekl mi ať nemám strach. Byla jsem tak unešená že bych odkývala cokoliv. Málem jsem zapomněla na ty mimožrouti těl. Můj vlastní název. Utíkali jsme co nejrychleji. Aby si nás nevšimli. Rychle jsme utíkali laboratoře mého otec. Našli jsme spoustu chemických sraček. Zkoušela jsem namíchat jedovatou látku. Naty
Mimozemšťany.

Omlouvám se za chyby a za krátké kapitoly. A pište prosím jaký to je.
Děkuji

Boj o ŽivotKde žijí příběhy. Začni objevovat