Bylo krásné obyčejné ráno v městečku Sauspark. Lidé chodili do práce,děti do školy a do školky ale to nevěděli co se stane. Lidé byly zvyklí na malé zemětřesení ale tohle Ještě ne zažili. Bylo kolem 14:30 když to začalo. Velké zemětřesení. Městečko je malé takže nikdo nepřežil. Jenom já. Jmenuji se Sára a je mi 15 let. Přežila jsem jenom já. Chvíli mi trvalo než jsem se z toho dostala. Z toho že nemám rodinu, kamarády, nikoho kdo by mě podržel. Nevěděla jsem co mám dělat. Byla jsem ve škole když se to stalo. Zkoušela jsem je probudit,ale nešlo to všichni byly mrtví. Rychle jsem utíkala domů. našla jsem je mrtvé na zemi. Dostala jsem šok. Tak hlasitě jsem za je čela až se ozvalo hlasité vití. Okamžitě jsem se šla podívat. V mém pokoji ležel zraněný pes Hugo. Mě spadl kámen ze srdce. Hned jsem mu šla zavázat zraněnou klapku. Dala jsem mu napít a najíst. Byl večer řekla jsem si že bych mohla naposledy něco pro svoji rodinu udělat. Tak jsem vzala lopatu a za kopala jsem je na naší zahrádce. Řekla jsem jim poslední sbohem. Zapálila jsem svíčku a šla jsem spát. Druhý den jsem šla sehnat něco k snědku. Šla jsem do obchodu a zničehonic jsem slyšela nějaký zvuk. Du se podívat a tam stojící krásný kluk. Du k němu blíž. Lekl se mě a potom jsme se na sebe dívali asi 3 minuty. Zeptala jsem se ho jak se jmenuje. Nic ne říkal jenom na mě koukal. Tak jsem se ho znova zeptala a odpověděl. Řekl ze se jmenuje Štěpán a jemu 15. Varoval mě a řekl ze bude další zemětřesení. Tak jsme se schovali do sklepa. Už to začalo. Oba dva i s Hugem jsme se k sobě tiskly že by nás nikdo ne rozdělil. Takhle to probíhalo až do rána.
Ahoj hrozně se omlouvá za chyby je to moje první. PiS te Jestli mám přestat nebo psát dál.
Vaše Péťa
