Veselé hystorky dějepisné

Oskar, drogy a Leonardo

Luwiga Bribina: to zní taky suprově, ti Američní bohové

Luwiga Bribina: ale asi bych začala tím hřbitovem, ať to netaháš všecko. Pak ti můžu půjčit nějakýho Františka Kotletu, ten taky stojí za to

Sahirah: neboj na bohy se sama chystám

Luwiga Bribina: evidentně s nima už máš určitý zkušenosti, co?

Sahirah: tak jak myslíš že jsem se dožila svého věku ?

Luwiga Bribina: to je pro mě celkem záhada, čekala bych, že tě zabije ta kaktusová pálenka

Sahirah: no to jako skoro jo, ale jakmile přežiješ dvěstě let starou kaktusovou pálenku tak přežiješ všechno

Luwiga Bribina: a nezbyla ti kapka? Že bych si taky cvakla

Luwiga Bribina: pravda, teď by už sice neměla dvě stě let, ale krapet víc, ale i tak doufám, že by to mělo pozitivní přínos

Sahirah: hele ale tak mi řekni, kaktusovou pálenkou jsi neměla ale už máš taky nějaký ten pátek za sebou.... hele jak tak mezi námi, jak moc jsi se znala s Oskarem? neinspirovala jsi ho k obrazu Doriana Graye?

Luwiga Bribina: kdepak, Dorian to neměl vůbec vymyšlený, vždyť ho zlikvidoval obyčejnej obraz. Takovou slabinu já nemám. Ale je fakt, že se tam tou dobou potuloval jeden sympaťák, Darius Blackwhite to byl, a ten s sebou furt tahal jakousi placatou bednu. Jednou jsem mu ji omylem zapálila a pak už jsem ho neviděla

Luwiga Bribina: A s Oskarem jsem se znala jenom decetně, většinu toho, co jsem o něm věděla, jsem druhej den ráno z nějakýho důvodu zapomněla. Asi to šampaňský s mlíkem nebo co

Sahirah: asi...

Sahirah: ale spíš bych to tipovala na alzhaimera....

Luwiga Bribina: zas tak stará nejsem!

Luwiga Bribina: pořád jsem o pár století mladší než ty

Sahirah: hele pamatuješ Nera....

Sahirah: to jako jo. ale kdo ví někomu to začíná už v osmdesáti....

Luwiga Bribina: Neron byl trošku jinej případ, tomu ruplo v kouli

Luwiga Bribina: v jeho rodině byl dlouhodobě populární incest

Sahirah: jo to vím... ale už jeho praděd to chtěl vyřešit a našel si nějakou nesestřenici, jenže jí bohužel srazil býk a tak byl nucen oženit se se sestrou, chudák

Luwiga Bribina: nj, nikdo jinej by ho totiž nechtěl

Luwiga Bribina: sestra musela, hrozilo jí upálení

Luwiga Bribina: mysleli, že je čarodějnice

Sahirah: no hele já ji viděla.... škoda že ji neupálili....

Sahirah: ale on byl kus....

Luwiga Bribina: možná ji měli upálit, od té doby v jejich rodině všichni měli místo prstů na nohách černý paznehty

Sahirah: no ona škaredá on magor co z toho mohlo být, že...

Luwiga Bribina: nemohli kvůli tomu nosit sandály a tak jim vždycky večer strašně smrděly nohy

Luwiga Bribina: možná proto ten Řím vyhořel, bylo to nějaký hořlavý výbušný cosi

Sahirah: jo já v té době v Římě nebyla...

Luwiga Bribina: buď ráda

Sahirah: co jsem poté slyšela tak i ta renesance oproti tomu byla slabej odvar a to jsme se s Rodrigem (Borgou) a jeho synem fakt snažili, a s Leem co jsme se nadováděli, ale pravými legendami Říma jste stejně zůstali vy...

Luwiga Bribina: no vidíš, a já o Leovi slyšela, že to byl slušňáček zažranej do své práce

Luwiga Bribina: (díky za tu legendu Říma, cítím se poctěna, je fakt, že jsme se snažili :-D)

Sahirah: jo to byl a strašně... teda hlavně do toho pitvání... ale jen asi třikrát do týdne no a malování se věnoval jen když mu došli prachy na chlast a na chlapy.... jinak byl pořád v limbu proč myslíš že mu všechno trvalo tak dlouha a zvládl namalovat zítr a vzduch- vždyť on byl polovinu času tak sjetej že viděl i vítr a někdy i dokonce myšlenka a slova ostatních lidí

Sahirah: hele komu čes tomu čest...

Luwiga Bribina: to musel být kvalitní materiál, nevíš, kdo mu dodával?

Sahirah: myslím že Donatelo, prý to vozil z transilvánie od Vlada druhýho...

Luwiga Bribina: tihle ti Napichovači byli taky zajímavá rodinka

Luwiga Bribina: louhovali jakýsi kytky asi 12 měsíců, než to mělo sytou červenou barvu a z prdele poddaným nakecali, že je to krev

Sahirah: jo to já se potkala s Alžbětou ale teda to byla strašná ženská....větší pánbičkážku jsem snad v životě neviděla a pořád se modlila za to aby byli hříchy její rodiny odpuštěny... no hrůza

Luwiga Bribina: hrůzy rodiny?

Sahirah: no možná by ji pomohla setkání s nabodávačem, myslím že by jí jedno nebo dvě nabodnutí vůbec neuškodilo...

Luwiga Bribina: asi záleží na co by ji nabodávali

Luwiga Bribina: nebo na koho

Sahirah: tak joka vlad byl trochu magor to jo, ale pěknej magor...

Luwiga Bribina: stál za hřích?

Sahirah: a ne za jeden :*

Luwiga Bribina: tak teď tiše závidím já tobě

Sahirah: jako měl sice své choutky( řekněme že měl opravdu velkou sbírku bičů) ale i tak to stálo za to

Luwiga Bribina: dokud to na tebe nezkoušel s umělýma prodlouženýma špičákama, tak je to ok

Sahirah: to víš já si v renesanci úžívala, to nebylo nic tabu( stejně jak v antice) jen škoda, že Leo byl gay, byl to největší kocour jakýho jsem kdy potkala

Luwiga Bribina: zamlada jsem ho nikdy neviděla, bohužel jsem ho potkala až ve Francii a to už do byl bělovousej dědula

Sahirah: jo já se sním potkala několikrát ve Florencii a v Římě a jednou jsme se setkali v Benátkách- to zas bylo jednou v kanálech nablito...

Sahirah: jsem ráda že jsem ho nastaro nepotkala strašně se toho bál...

Luwiga Bribina: bál se stáří? to mi ani nepřišlo, vypadalo to, že si užívá, že se ho bojí malý děti

Sahirah: no možná mu jen vadili vrásky u jinejch,

Sahirah: nebo počkej byl někdy střízlivý?

Luwiga Bribina: nooo, podle toho, že se chechtal jako šašek a strašně ho bavilo se motat do kolečka a pozorovat hvězdičky před očima a hledat podle nich sever....

Luwiga Bribina: nejspíš ne

Sahirah: stejně je úžasný kolika se dožil když si uvědomím co vypil

Luwiga Bribina: alkohol archivuje