Zahřmění

Lov

Šli jsme teda do lesa a začali jsme běhat.Najednou ucitim srnku,a tak se rozhodnu jít za ní.Během vteřiny je její krev ve mně.Ještě si dám dvě a už jsem plná a ani si nevšimnu,že tu nejsou rodiče,,mami,tati?''volám nahlas,ale nikdo nikde.Najednou uvidím naproti mě stát nějakého upíra a hned poznám,že není přátelský.,,Kde jsou mí rodiče?''ptám.,,Ovlivnil jsem je,aby šli domů,že jsi tam už taky.Tak šli.''Vrhnu se na něho a začneme se prát.Mám velkou praxi,protože mě učil taťka.,,To nejsou tví pravý rodiče.Jsi adoptovaná.''řekne.,,Jsou to mí praví rodiče a nejsem adoptovana.''zavrcim a začnu se s ním zase prát.,,Co jsi zač?''zeptá se.,,Tobě ti to může být už jedno.''utrhla jsem mu hlavu a utíkala jsem domů. U dveří čekají rodiče a   mamka se mi vrhne kolem krku.,,Zlatičko,kde jsi byla?Měli jsme o tebe velký strach''řekne a kdyby mohla brečet,tak už by brečela.,,Nebojte se.Potkala jsem v lese jednoho upíra,ten co vás ovlivnil.No tak toho jsem zabila,nebyl až tak silný''řeknu.Cítím se hrozně slabá a uvědomuji si,že se mi podlamují kolena.,,Musíš si dávat pozor a bez nás nikoho nezabijej,kdokoliv z upirů může být silný než ty.''řekne taťka starostlivě a vezme mě do náruče a jde se mnou až nahoru do pokoje.Tam mě položí na postel a řekne:,,dobrou noc'' Usměju se na něho a otočim se na druhou stranu.Bože zítra už je škola,doufám,že ji dám.