Obklopeni temnotou,
sedí a nic neříkají.
Jediné co je pojí,
je strach.
Šla s nimi taky,
a obrátila se v prach.
V popel obrátila se naděje,
že se z té louky dostanou.
Sešli z cesty,
a ta kde je?
Tam kde štěstí.
Sami jen s brouky věští,
že zlé chvíle jim nastanou.
Tu objevila se jim záře,
tma náhle zmizí,
to světlo z travného polštáře,
zdá se jim ale cizí.
Světélka svítí na pěšině,
kdo po ní šel,
věřil že zhyne.
Tu zpoza zad,
zas světlo jiné.
Tiše jak had,
z lesa se line.
Tam kde ten les stojí,
ti dva se spolu bojí.
Světlo co oba následují,
zdálo se jim zrádné.
A intuice,
sílí více.
Všude jen tma,
a světlo žádné.
Ti dva se choulí v lese,
a zpráva se k nim nese,
že brzo bude nový den,
a to všechno,
byl jenom sen.
ČTEŠ
Trocha Trapné Poezie
PoesiaBaví vás amatérské verše, rýmy nebo cokoli podobného či stejného? Ne? Tak si rozhodnopádně nečtěte tuto formu básní, vyjádřených slovy naprostého neumělce.
