Monster Industries [BommDali]

#2 - Ta kur-.. Karin, jsem chtěl říct.

Ondra:

Další den jsem se probudil s pocitem pohody. Až dokud jsem neuviděl to prázdno. Všechny jeho věci z poliček byly pryč, povlečení bylo převlečené, aby nevonělo jako on. Začal jsem o něj mít vážně strach. Bydleli jsme spolu, kam šel teď? I kdyz jsme se rozešli, pořád nechci, aby byl nekde na ulici. Rozhodl jsem se tedy, jít ho hledat.
Kdybych byl on, kam bych šel.. Jeho rodiče v Praze nežijí, my dva jsme se rozešli.. Třeba do Parukářky! Tam jsme se seznámili.. Už osprchovaný a oblečený jsem popadl tenisky, mobil a klíče a bouchl jsem dveřmi. Sjel jsem výtahem dolů a rozběhl jsem se k zastávce, kde právě odjížděla moje tramvaj.
Vystoupil jsem a přede mnou se rozpínal park. Vešel jsem dovnitř a prošel jsem všechny prostory, od laviček, přes skryté místa a nakonec jsem se podíval i na hřišťátka, nikde nebyl. Nakonec mě napadlo zajít se zeptat té kur-.. Uhm, Karin jsem chtěl říct. Třeba ví, kde je. Přesně jsem věděl, kam jet, protože jsem na tom místě kdysi trávil spoustu času, než jsem tam potkal Václava. Znovu jsem běžel na tramvaj a za chvíli už jsem vystupoval na správné zastávce. Pár minut jsem šel, když jsem uviděl velký, svítící banner s názvem klubu. Strčil jsem do dveří a ucítil jsem starý, známý zápach alkoholu, trávy a cigaret. Nakrčil jsem nos, ale pokračoval jsem k baru, když v tom jsem uviděl věc, kterou jsem nikdy vidět nechtěl.
Václav seděl se sklenkou whiskey v ruce a s opilým úsměvem na rtech. A na něm se vrtěla Karin. Došel jsem až k nim a hned na mě začal mluvit. „A hele, kdo se ukázal, pan Obludka.“ zasmál se. „Uhm.. Pojď se mnou, jsi na sračky..“ nabídl jsem mu ruku, ale on se jen z plného hrdla zasmál. „Vypadni ty kreténe. Měl jsem tě jen jako volnočasovou aktivitu, když Karin nebo jiná děvka nemohly. A teď jsem se te konečně zbavil, takže buď tak milý a neotravuj.“ podíval se mi do očí a mávnul směrem ke dveřím. „To.. To neříkáš vážně, jsi jen opilý.“ řekl jsem mu a upřeně jsem mu hleděl do očí. Do jeho.. Krásných očí. „Nejsem, tohle ti říkám teď a poprvé po dvou letech jsem upřímný. Celou dobu jsem ti kecal puso. Smiř se s tím.“ mrknul na mě a dál se věnoval pohledu na její křivky. Nahromadily se mi slzy v očích a rozhodl jsem se odejít. Ale před tím.. Otočil jsem se k němu tváří a dokráčel jsem přesně k němu. Zastavil jsem a natáhl jsem ruku. Rozmáchl jsem se a vrazil jsem mu facku. „Hajzle.“ zašeptal jsem a vyběhl jsem pryč z klubu, na návštěvu k mym rodičům. Poslední lidí, u kterých je pořád vše v pořádku a poradí mi.. A berou mě i přes to, že jsem jiné orientace. Po asi půl hodině jsem se k nim konečně dostal a zaklepal jsem na, mně moc dobře známé, dveře.