Monster Industries [BommDali]

#Prolog

„Děláš si ze mě PRDEL?!“ zakřičel jsem na svého přítele, vytrhl jsem své ruce z jeho a vstal jsem z pohovky. Začal jsem přecházet sem a tam po místnosti a prodýchával jsem ten šok. „Kurva Václave, DĚLÁŠ SI ZE MĚ PRDEL?! JE TOHLE NĚJAKEJ ZKURVENEJ PRANK?! JESTLI ANO, TAK STOJÍ ZA HOVNO!“ otočil jsem se k němu a začal jsem na něj řvát. Vašek jen potichu seděl, s hlavou skloněnou. „Byla to nehoda.. Nešťastná náhoda..“ zašeptal a podíval se na mě smutnýma očima. Na ty už mu neskočím. „Jak ses mohl náhodou vyspat s někým jiným? S holkou?! A ještě k tomu s holkou, se kterou už jsi mě jednou podvedl?!“ pokračoval jsem v křiku a mával jsem u toho rukama. „Prosím, Ondro..“ začaly mu slzy téct po tváři a chytil mě za ruku, čímž zastavil moji chůzi. „Ne. Víš co? Už ne. Už jednou jsem ti odpustil a ty.. Ty jsi toho zneužil.“ to už jsem plakal taky. „Já tě miloval, zasraně silně, snažil jsem se, změnil jsem se. A ty? Využil jsi mě a našel sis jinou. Víš co? Běž si za tou Karin nebo jak se jmenuje.“ sklonil jsem hlavu a ukázal jsem na dveře. Zvedl se a rozešel se ke dveřím. Stál za dveřmi a zastavil. „Ještě klíč.“ sotva mi bylo rozumět, jak jsem šeptal. Vytáhl si ze zadní kapsy klíče a sundal jeden. Byl pozlacený a na něm byl nápis K domovu. Kéž by. „Je to.. Je t-tohle konec?“ zeptal se opatrně a třásl se mu hlas. „Ano, tohle je konec.“ odpověděl jsem a na konci věty se mi zlomil hlas. Rychle jsem zabouchnul dveře a z vnitřní strany jsem po nich sjel na zem. Kolena jsem si přitáhl k tělu a nechával slzy volně téct po mé tváři. Hlavu jsem zaklonil a pozoroval jsem strop. Co teď? Dva roky života, které mi už nikdo nevrátí. Kluk, kterého už mi nikdo nevrátí.. Mou největší slabinou byly jeho věci, jak obvykle, poházené všude kolem. Když mi zavolal do práce, že pro mě má večer překvapení, nečekal jsem tohle. Podepřel jsem se dveří a zvednul jsem se. Trochu se mi zamotala hlava, takže jsem doklopýtal do kuchyně a nalil jsem si sklenici vody, kterou jsem vypil na jeden nádech. Najednou se ve mně nahromadil všechen vztek.. Otevřel jsem skříňku na pravé straně, kde byly hrnky a sklenice. Vzal jsem první. „Za to, jak jsi mě podvedl na naše výročí!“ zakřičel jsem a hodil jsem s ní o zem. Trochu se mi ulevilo. „Za to, jak jsi mi bral peníze!“ druhá sklenice ukončila svůj život na zemi kuchyně. „Za to, jak jsi mě mlátil, když jsem si stěžoval!“ třetí už taky není mezi námi. „ZA KARIN!“ čtvrtá se odporoučela do záhrobí. „ZA TO, JAK SES MI SMÁL!“ pátá. „ZA TO, JAK NÁDHERNĚ JSI VONĚL!“ šest.. „ZA TO-.. Za to, že tě pořád miluju..“ zašeptal jsem a hodil sedmou a taky poslední na kuchyňskou podlahu. Vrátil jsem se do haly a vyšel jsem do druhého patra našeho.. Chci říct, mého podkrovního bytu. Po cestě jsem si prohlížel naše fotky na zdech. Vkročil jsem do prvních dveří vlevo, což bývala naše ložnice. Svalil jsem se na postel a ucítil jeho typickou vůni. Polštář, půlka peřiny a jeho pyžamo, všechno jí bylo provoněno. Popadl jsem svoje tričko a tepláky a rozhodl jsem se, jít si dát sprchu. V koupelně jsem že sebe shodil všechno oblečení a lehl jsem si do vany, napuštěné horkou vodou. Co na mně viděl? Nemám žádné svaly, žádný sixpack.. Nejsem pěkný, nesměju se hezky.. Propadl jsem svým depresivním myšlenkám a uvažoval jsem nad naším vztahem až do chvíle, kdy mi spadla hlava na bok a já usnul.