Nailina

Seznámení

Jmenuji se Nailina, ale říkejte mi Naili. Je mi 14 let a bydlím v celkem malé vesnici v České Republice. Moje matka vždy ráda vymýšlela nová jména a "Nailina" se stalo jejím nejlepším, a tak jsem ho dostala já. Mám bratra, jmenuje se Kristián a je o rok starší než já. Nechápu, proč mu matka taky nevymyslela nějaké stupidní jméno. Můj otec je skladatel. Jeho skladby jsou vždy tak nádherné. Poprvé začal skládat pro moji matku a díky tomu zjistil, že mu to jde, tak proč by se tím nemohl živit? Moje mamka je spisovatelka. Zdá se mi, že díky tomu se občas chová, jako kdyby na této planetě ani nežila. A bratr? Ten neustále trčí ve své laboratoři, chce být chemik. Já hraji na klávesy, maluji a miluju Japonsko! Nemám moc přátel, protože jsem prý "divná". Naprosto nevím v čem a ani mě to nezajímá. Jsem vděčná za přátele, které mám, neboť oni mě mají rádi takovou, jaká jsem. Nejlepší kamarádka se jmenuje Stella a kamarád Oliver. Perfektně si rozumíme a to je super!

Dnes je poslední den prázdnin, půjdu do 9. třídy, fakt "super". Abych pravdu řekla, vůbec se netěším. V tak vysokém ročníku to není vůbec jednoduché. Navíc se budu muset více učit, což mi taky dělá problém. Bože můj, teď jsem si vzpomněla, že jsme na prázdniny dostali mnoho úkolů, a já nemám ani jeden. Hm, fakt užitý konec prázdnin. Mám si užívat a ne trpět s domácími úkoly. Já vím, je to moje vina. Tak se jdu do toho pustit. Fajn, mám 6 úkolů, z toho si 4 udělám ve škole. Nejsou těžké a tak si je dodělám tam.

Proč je tu taková zima? Ou, spala jsem celou noc s otevřeným oknem. Mamka bude určitě nadávat a táta mi dá další přednášku o zavírání oken. Ne! Dneska žádné kárání nebude. Perfektně to zamaskuji, zavřu okno a topení nastavím na maximum. Nikdo nic nezjistí. Ach ne! Kris mě zase otravuje s tou jeho „fantastickou“ chemií. Copak si opravdu myslí, že budu rozumět složitým teoriím? Máme tu ještě jednoho člena rodiny, kocoura Bruna. Bohužel jsme ho moc rozmazlili a naučili ho spát v posteli. Ale nedomluvili jsme si, že bude spát na mé posteli. Vyšla jsem nenápadně na chodbu, a co se nestane. Bruno mě samozřejmě prozradí nepříjemným mňoukáním. Mamka a táta vyběhnou z ložnice, vrhnou se na mě a dávají mi několik pus, tomuto se snažím nejvíce vyhýbat.

To co jsem udělala, už nikdy neudělám! Hned na začátku mě seřvala většina učitelů. Tento školní rok nevypadá nijak slibně. Překvapilo mě, že jsem to nestihla opsat včas. Ponaučení pro mě zní: „Nikdy nenechávej nic na poslední chvíli, nevyplácí se to!“ A novinka, máme novou žákyni, jmenuje se Carmes, přijela z Ameriky. Bylo mi zvláštní, že je taková moderní, když bydlí v Česku, ale vyklubala se z ní Američanka. Má zvláštní přízvuk, ale i tak ji obdivuji, že se vůbec český jazyk naučila. Zkusím se s ní seznámit.