Dveře se pomalu otevřely a já spatřila člověka stojícího mezi nimi.
Mezi dveřmi stál kluk, kterého jsem potřebovala nejméně ze všech. Když nás spatřil jeho zrzavé obočí se kapánek nadzdvihlo, čekala jsem, že se otočí na podpatku a odběhne. Ale on vytáhl hůlku a namířil jí na Jakeho.
„Slez z ní!“ křikl na něj.
„Nepleť se do našeho vztahu, Weasley!“ odpověděl Jake stroze.
„Nenuť mi tu hůlku použít!“
„Hele, co bys dělal ty, kdyby sis to s někým chtěl rozdat a vtrhl by tam někdo cizí s hůlkou v ruce?“Začal se Jake hájit.
„No určitě by moje holka nebrečela!“ řekl Fred mezi zuby a dál na něj mířil hůlkou.
Jake vstal, popadl sako a vyběhl ven.
V tu chvíli Fred udělal něco, co bych od kluka koukajícího na polonahou holku nečekala. Otočil se, ano otočil se, abych se mohla obléci.
Zapnula jsem si podprsenku a nandala šaty, otřela si slzy a vyběhla pryč z kumbálu.
Cestou do Zmijozelské místnosti jsem si však něco uvědomila. Otočila jsem se a rozběhla se zpět do Velké síně.
Před Velkou síní seděl na zemi Fred a prohlížel si svou hůlku.
Když mě spatřil, usmál se
„Přišla jsi mi poděkovat?“ uchechtl se.
Vytáhla jsem hůlku a silou mu ji přirazila ke krku, tohle nečekal, ale co se dá od Zmijozelských čekat?
„Tvoje nenávist ke mně neochladla ani po záchraně“ zazubil se.
„Jestli někomu řekneš co se stalo v kumbálu..!“
„Proč bych to někomu říkal? Já nejsem jako vy, Zmijozelský, nechlubím se každou kravinou!“ Odsekl a vyprostil se ze sevření.
Byla Sobota a já se vstáváním nijak nespěchala. Vzala jsem si na sebe dlouhé tričko a kraťásky, vlasy si ledabyle sepnula do drdolku. Do tváře mi padal jeden uvolněný pramen vlasů, nechala jsem ho být a vyšla do Zmijozelské společenské místnosti. V jednom z křesel seděl Jake a líbal nějakou dívku, při tom jí šahal pod tričko a pod kalhoty.
Když jsem šla kolem nich uchechtla jsem se.
„Jo Jaku! Ta ti dá!“ křikla jsem a vyšla z místnosti.
Jak ulehčující pocit , vědět že jsem volná. Uslyšela jsem kroky, otočila jsem se a počkala až mě můj bratr doběhne.
