Doběhl mě a já čekala, co mi chce povědět.
„Zbláznila ses?!“ rozkřikl se na mě a zatřásl mi ramenem.
Nechápavě jsem nadzdvihla obočí a dál pokračovala v chůzi.
„Jak si se s ním mohla rozejít?!“ zakřičel znovu.
„Panebože Tome, v životě nezáleží jen na popularitě“ odsekla jsem a šla dál.
Zaraženě se zastavil.
„Co jsi to řekla? Že nezáleží na popularitě? Vždyť přesně to jsi mi ani né před týdnem tvrdila!“
Kráčela jsem pryč, na tohle jsem neměla náladu. Došla jsem před hrad a rozhlédla se okolo. Všude tu stáli žáci vyšších tříd a odevzdávali povolení jít do Prasinek.
Vytáhla jsem z kapsy zmuchlaný papír a předběhla všechny v řadě.
„Tu máte“ řekla jsem a strčila papír učitelce do napřažené dlaně.
Posadila jsem se do kavárničky a objednala si horkou čokoládu. Hned si ke mně začali přisedávat kluci z různých kolejí.
„Táhněte!“ křikla jsem a vyzula si tenisky, nohy jsem si hodila na sedačku vedle sebe, aby neměl nikdo možnost znovu se posadit.
Po pár minutách zacinkal zvonek na dveřích oznamující příchod nového žáka. Bez zájmu jsem si prohlížela hrnek od čokolády a nepatrně o něj cinkala dlouhým zeleným nehtem.
Ucítila jsem lehký pohyb sedačky, jak se někdo posadil nedaleko mích natažených nožek.
„Táhni!“ zamumlala jsem znovu, aniž bych věděla, kdo se to vedle mě posadil.
„V klidu blondýno, jen jsem si přišel koupit čokoládu“ řekl výsměšně známý hlas.
„U Merlinových vousů, můžeš mě přestat pronásledovat?“ sykla jsem a pozvedla svůj pohled k Fredovi.
Náramně mu to slušelo, měl na sobě upnuté černé kalhoty a volné bílé tričko, vlasy měl jako vždy rozhozené do všech stran.
„Myslíš že když vejdeš do kavárny je jen tvoje? Tak to se mýlíš Bloncko!“ Znovu vyndal noviny a zamyšleně se do nich začetl. Při čtení mu na čele vyskočila lehká vráska.
„Co to pořád čteš?“ zeptala jsem se a podívala se mu přes rameno.
„Hledám informace o Ty-víš-kom a o jeho obětech“ pronesl zamyšleně a dál mi nevěnoval pozornost.
„A ty vážně věříš, že se vrátil?“ rozesmála jsem se a vzala mu noviny, které jsem narychlo prolistovala a pak mu je hodila zpět.
„Jo, věřím“ odpověděl na moji otázku a hodil noviny do krbu vedle nás.
Noviny se pomalu začali kroutit, černat a měnit se v popel. Pozorovali jsem tento děj, poté co z novin nic nezbylo jsem se znovu otočila na Freda.
„Proč si mě tam s Jakem nenechal? Vždyť teď na tebe všude bude čekat a bude ti chtít ublížit“ usmála jsem se „no, kdo by ti ublížit nechtěl? Já bych to udělala hned“ našpulila jsem rty.
