(Un)happy girl

Prolog

Ahoj,jmenuju se Rosie Stewartová a je mi 16let (tedy za necelý týden mi bude už 17).Narodila jsem se v Las Vegas a dokonce jsem tam i bydlela,ale museli jsme se s tátou přestěhovat do Hollywoodu,kvůli mé škole a rodinným problémům.

A proč bydlím jen s tátou?Protože když jsem byla malá neměla jsem to jednoduchý a máma s tátou taky očividně ne.Pořád na něj máma křičela,vždycky když byla opilá..A křičela na něj protože se neuměla ovládat.Jednou když byl táta v práci a mě bylo 9let,byla jsem doma s mámou,která po mě chtěla aby jsem po ní vždycky uklízela(dělala ze mě služku) vždycky jsem brečela a ptala jsem se ji proč nám tohle s tátou dělá a víte co mi na tohle řekla? "Rosie,já nedokážu snést svojí rodinu,nedokážu snést tebe a tvého pitomého tátu!"A tohle mě hrozně zarazilo a začala jsem brečet ještě víc,nevěděla jsem co v tý chvíli ji mám na to říct,ale radši jsem mlčela aby na mě zase nekřičela..Za pár měsíců jsme se museli s tátou odstěhovat,opravdu jsme to nezvládali v tom domě a navíc máma nás vyhodila sama z bku,řekla nám ať si věci okamžitě zbalíme a ať jsme od ní co nejdál,ze už nás nechce nikdy vidět..Abych upřímně řekla,byla to jen její chyba ze se takhle chovala,nikdy jí to neodpustím.Nenávidím jí.

A teď je tu přítomnost,střední škola.Bojím se..toho že zase nezapadnu,protože i když bydlím v Hollywodu,nikam nezapadám.Nemám žádné kamarády,vlastně jedna jediná kamarádka tu pro mě byla..znám ji od školky jmenovala se Katherine Woodsová,byla se mnou až do 6.třídy,dokud jí nesrazilo auto..Ale tohle jsem tahat nebudu už teď se mi chce zase brečet.
Takže jedinej kdo tu pro mě vždycky bude je můj táta.Vždycky mi pomůže,dokáže mě rozveselit.

Ale někdy jsou i stránky kdy mám debky.Je to opravdu hrozný.Nejhorší to je vždycky večer..musím vzpomínat pořád na Katherine(já vím že je to už minulost,ale já na ní nedokážu nemyslet).Nebo dalším důvodem je to, že už vlastně 2 roky jsem sama.Nechal mě jít,podvedl mě.Jmenoval se john Kendrick.Byly jsme spolu 3 roky a hodně jsme si spolu rozuměli.je mi to líto,že už spolu nejsme.A pořád si to musím předhazovat.chybí mi ten pocit milovat a být milovaná.Ale takovej je život,někdy se s tím musím stejně smířit.Řekla bych tohle tátovi,ale nechci.Nechci ho mýma problemama zatěžovat,když on má toho dost.