Dvanáct

Co teď?

Sára přemýšlela co bude dělat dál. Když půjde na policii, nebudou ji věřit. Pan Bedřich byl totiž uznávaný podnikatel s dobrými kontakty, toho si byla Sára vědoma. Musela si najít nějakou práci aby si mohla koupit jidlo. Vydala se tedy na cestu lesem, který byl u města, kde dříve bydlela.

Šla po žluté turistické značce, nohy ji už bolely. V tom uviděla koně. Rozhlédla se kolem sebe. Nikde nikdo. Napadlo ji, že by no ukradla. Nasedla na něj. BUM! Kůň jí zhodil na zem. Zkusila to znovu. Přistoupila ke koni zepředu. Pohladila jej a zeptala se no jestli si může sednout. Kůň zařechtal a kývl hlavou. Sára přistoupila, teď měla z koně respekt, sedla si na koně. Nevěděla co má dělat. Když v tom se něco mohlo v keři. Sára se lekla. Z keře vylezla hubená, vysoká paní. ,, Co děláš na tom koni?" řekla pani. ,,Já, já jen... nevím co Vám mám říct." odpověděla Sára. ,,Ty mi tady kradeš koně? Děvenko!" zesílila hlas paní. ,,Skočím si na záchod a hned mi někdo Milouše krade. To je mládež. A co tady vlastně pohledáváš?" tázala se paní. Sára ji všechno řekla a vysvětlila. Paní byla překvapena, že se něco takového muže stát a zeptala se jestli nechce svést do města, kam měla Sára namířeno. Sára přikývla. ,,A jak se jmenujete" zeptala se Sára. ,,Iva".

Když jeli na koni do města, přemýšlela o klukovi, který se jí líbil. ,,Asi ho už nikdy neuvidím" řekla si v duchu. Iva se zeptala na co myslí a ona ji odpoveděla, že na kluka, který se jí líbí a začala no popisovat. ,,Měl modré oči, jako nebe. Vlasy měl žluté jako slunce. Byl svalnatý, urostlý. Jméno měl z řeckého původu. Jmenoval se Filip." Když Sára dohovořila nastalo ticho, které pokračovalo až do města.

,,Jsme tady!" zavolala Iva. Město bylo nádherné. Všude byli cihlové domy, jen uprostřed těchto domů byl velký cihlový dům, na kterém bylo napsano Baťa. Je to tak, Sára dojela do Zlína.

Sára poděkovala Ivě a šla si Zlín prohlédnout. Bylo to tu nádherné. Sára došla až k lesu, kde měla v plánu přespat. Šla asi 10 minut a v tom uviděla malou jeskyňku. V té jeskyňce taky nakonec přespala.

Ráno se vzbudila protáhla se a šla si hledat práci aby měla na jídlo. Hned první nápad byl obchod se smíšeným zbožím. Došla k němu, jenže co se nestane na domě bylo napsáno "Na prodej" to Sáru rozhodilo. Nevěděla co má dělat bylo to jediné místo, kde by ji mohli přijmout. V Baťově továrně jí určitě nepřijmou a nic jiného tu není. A jelikož měla pár peněz z domu, šla si koupit nějaké jídlo. Po jídle se jen tak procházela, když v tom uviděla nádraží. Napadlo ji, že by mohla odjet do Prahy, myslela si, že tam bude hodně pracovních míst. A tak si koupila lístek na vlak a jela.

Celou cestu Sára prospala. Vystoupila na Hlavním nádraží v Praze. Bylo to ohromující, všude zdobné stěny, všude mraky lidí. Sára se nějak promačkala ven z nádraží. Sehnala si mapku Prahy a šla se porozhlédnout po místě, kde by mohla přespat.

Po hodinové chůzi uviděla opuštěný dům. Řekla si, že by ho mohla zkusit prozkoumat. ,,Hele matrace" zvolala Sára. Najednou se z chodby ozval podivný zvuk. ,,Co to?" řekla Sára. Srdce ji tluklo, jako o život. Nevěděla co má dělat. A tak se zeptala ,,Je tam někdo?". ,,Co tu chceš?" zeptal se bezdomovec, který vešel z chodby. Sára mlčela. ,,Máš peníze" zeptal se starý smradlavý muž. Sára pořád mlčela. Maminka ji naučila, že se nemá bavit s cizími lidmi. ,,Hej chlapi máme tady jídlo, nějakou malou holku!" zvolal bezdomovec. Ale když se otočil Sára už tam nebyla. Utíkala, jako o život. Srdce jí tluklo o stošest.

Zastavila se až na Václavském náměstí. Řekla si, že bezpečnější bude, když přespí na lavičce, která bude na očích, aby se situace, kterou prožila už neopakovala. Jenže řešila ještě jeden problém. Neměla peníze na jídlo. A tak se vydala nějaké hledat. Byla chytrá a tak šla k restauracím a hledala u jejich popelnic. Našla nahnilé jablko. ,,Nic lepšího už neuvidím." řekla si a zakousla se do jablka.

Ještě nebyla unavená a tak se rozhodla, že se porozhlídne po nějaké práci. Šla temnými ulicemi, když v tom ji oslovil muž v černé kapuci. ,,Hledáš něco? Děvenko?" zeptal se tajemný muž. ,,Ano práci" odpověděla. ,,O něčem bych věděl, ale musela by jsi jít se mnou. Nebude tě někdo hledat viď?". Sáře nic jiného nezbývalo, a tak se vydala s tajemným mužem. Ten ji přivedl do luxusního bytu. ,,Je tvůj" řekl muž. ,,Já jsem, ale nic neudělala. Proč mi ho dáváte?" zeptala se Sára. ,,Neboj jednou si to u tebe vyberu. Stačí, když tu budeš bydlet, já ti budu dávat peníze a až nadejde správný čas odejdeš se mnou". Sára byla v rozpacích, nevěděla co má dělat. Venku spát nechtěla a tady bylo teplo, sprcha, postel a nic jí tu nechybělo. Aji jídlo tu bylo. Nenapadalo ji co by hrozného po ni mohl tajemný muž chtít. A tak přikývla a byt si vzala. S mužem se domluvili, že ji každý týden bude nosit peníze, aby měla z čeho nakupovat jídlo a oblečení. A když nadejde čas, kdy muž bude Sáru potřebovat půjde s ním. Muž se škodolibě zasmál, když odcházel z bytu. Ale se Sárou to nic neudělalo. Byla ráda, že má teplé místo na přebývání.

Když začala mít hlad, šla se podívat do ledničky a do spižírny, jestli tam není něco dobrého k snědku. To by jste nevěřili kolik tam toho bylo. Lednička praskala ve švech. Bylo tam vše od uzenin po sýry. Vzala si co potřebovala a šla se najíst ke stolu. Pustila si rádio a baštila, dokud ji břicho nebolelo. Pak se vydala do koupelny. Byl tam nový nerozbalený zubní kartáček s novou pastou. vyčistila si zuby a ještě se osprchovala. Po dlouhých cestách smrděla, jako ještě nikdy předtím. Jako najezená, voňavá dívenka se vydala na kuťe. Zapnula si rádio a poslouchala. Když v tom uslyšela zprávu: ,,Z noci z 15. 6. na noc 16. 6. 2016 se ztratila dvanáctiletá dívka. Má blond vlasy, je hubené postavy a nemá peníze, při objevu dívky kontaktujte policii. Předem děkujeme za pomoc.". To Sáru znervóznělo. Přepnula rádio na kanál s pohádkami a šla spát.