Jakmile jsem se probral uviděl jsem jen oheň. Rychle jsem se otočil a kolem sebe uviděl černé skály, pekelné ohně, a slyšlel jsem křik ostatních o pomoc. Uvědomil jsem si že jsem v pekle za tu větu. Slyšel jsem o tom a četl to v knihách, ale dál jsem nic nevěděl poněvadž dál už jsem nic nevěděl. Najednou jsem někoho uslyšel hlas "Tak ty ses rozhodl být padlým andělem jen díky lásce? Jak romantické. " Řekl s ironií. Stále jsem poslouchal ten temný hlas s křikem ostatních lidí volajíc o pomoc. Nemusel jsem váhat, protože mi hned došlo že to byl ďábel. Jen on sám má takový temný hlas.
Najednou mi z černých oblak padl přímo pod nos jakýsi pergamen svázaný černou ztužkou a hned na něho byl pohozen černý plášť. Ihned po prohlédnutí si nového outfitu a pergamenu jsem uslyšel praskání z mých zad, pronikavou bolest. Dotknul jsem se toho místa kde jsem tu bolest cítil asi nejvíce... Bylo tam chmíří pokryté krví a pak jsem ucítil znovu ještě pronikabějsí bolest. I z kleku jsem spadl na bok a omblel jsem v neskutešných bolestech. Znovu jsem se probudil s hlasem v mých uších "Že by tu někoho bolel růst křídel?." ptal se mě a já se jen zamračil.
Omlouvám se že je tato část trochu kratší ale píšu to ráno z mobilu. Chci se vám taky omluvit že nebudu vydávat nové aktualizace knížky protože jedu na tábor (19.7 do 28.7) :(
