Život REBELKY

1.kapitola - Zase škola

Ráno je vždy krásné, avšak když musíte vstávat v 5:30, už to tak moc krásné není. A ještě, když vás čeká první školní den v nové škole, jako mé mladší sestry, není se co divit, že vás vaše matka budí tak brzy.I přesto, že do školy, kterou navštěvujete, chodíte pátým rokem. Prostě hrůza, co vám budu vyprávět!

,,Vstávej, Nicole! Nestihneš první den ve škole!"zařvala na mě má matka
,,Vždyť už jdu!"rychle jsem jí odpověděla, avšak z postele jsem pořád nevylezla.

První školní den je vždy otrava. Profesoři a profesorky nám přednášejí školní řád, který se musí dodržovat. Jsou zde však lidé, kteří na školní řád nehledí. Mezi ně patřím i já. Já Nicole Andersen. Školní řád je prostě nuda.

Stejně tak i uniformy, kdo by pořád chtěl nosit to samé? Chtějí z nás snad udělat roboty?

Nicméně, jak už jsem zmínila, mezi dodržovače školního řádu nepatřím.

Dnešní den je pro mou matku velmi důležitý. Moje 11letá mladší sestra Jennifer totiž nastupuje do stejného gymnázia, které navštěvuji já.
A co se týče mé 6leté mladší sestry Grace, tak ta poprvé vchází do světa učení, neboli nudného mučení. Je to pro ni první den na jazykové základní škole.

Celé prázdniny jsem přemýšlela, jak je možné, že Jennifer vůbec nastupuje do primy. S její chytrostí...., no nevím, nevím, jak to dopadne. Divím se, že vůbec udělala přijimačky.

,,Nicolo, okamžitě vylez z tvého pelechu a přijď sem. Za pět minut odjíždíme!"znovu na mě zařvala má matka

,,No jo, už běžím!"jen krátce jsem jí odpověděla

Rychle jsem seběhla po schodech dolů, až do předsíně, kde už stály mé sestry. Obě oblečeny do růžových slavnostních šatů.

Až teď jsem si uvědomila, že mám vlasy obarvené na růžovo. Tak to asi nepřežiju. Pomalu jsem se přibližovala až k mé matce. Na sobě jsem měla černé džíny s dírami, černé triko a šedivou mikinu. Mé růžové vlasy nyní zářily jako nikdy jindy.

Pak byl slyšet jen velmi hlasitý výkřik mé matky

,,Nicolo Victorio Andersen!"tuto reakci jsem přesně čekala a pak jsem si musela vyslechnout dlouhý monolog.

,,Nicole, jak to, že jsi si obarvila vlasy na červeno?!"
,,Na růžovo."opravila jsem ji
,,Nepřerušuj mě!"rozkázala mi a pokračovala...,,Co si o sobě vůbec myslíš?! Že si můžeš dělat co chceš? Jak si tohle vůbec představuješ?! Za mých časů..."chtěla pokračovat, ale já ji přerušila
,, Za mých časů jsem musela být poslušná, hodná a nic takového, co sis právě dovolila ty, jsem nikdy nesměla dělat!"odrecitovala jsem, jelikož jsem tuhle básničku už znala nazpaměť

,,Máš domácí vězení na čtrnáct dní a strhávám ti kapesné na tento týden!"zněl matčin konečný verdikt

Přesně tak jsem to nějak očekávala, sice jsem myslela, že domácí vězení bude jen na týden, avšak s kapesným jsem to čekala horší. Dopadlo to vcelku dobře.

,,Už nám nezbývá čas. Ihned nastupovat do auta!"zavolala na mě a na mé sestry matka

,,Jo a jen abych nezapomněla, Jennifer a Grace, chovejte se slušně a dělejte, že Nicole neni vaše sestra."dopověděla a s přísným pohledem se na mě podívala

Zbytek cesty do školy probíhal vcelku dobře. Nejdříve naše matka vyhodila Grace a pak odvezla mě a Jennifer do naší školy. Při výstupu se na mě ještě jednou zlostně podívala a pak odjela.

Jennifer jsem samozřejmě celé léto vyprávěla všelijaké hrůzostrašné povídky o učebně chemie a další historky. Takže teď po mém boku kráčela trošku vystrašeně.

Jakmile jsme došly ke vstupním dveřím, naše cesty se rozešly. Já kráčela do třetího patra, do učebny číslo 132, cestou jsem samozřejmě vynechala šatnu, takže místo školní uniformy jsem na sobě měla stejné oblečení jako ráno.

Když jsem došla do cílového místa - učebny 132, sedla jsem si do čtvrté lavice u okna.

Celý den probíhal celkem v pohodě. Stihla jsem už dostat napomenutí třídního učitele. První poznámka byla za nenosení školní uniformy, druhá za neustálé vyrušování a ta třetí za drzí chování.

Minulý rok jsem během prvního školního dne stačila dostat třídní dudku.

Přesně v 11:40 zazvonil zvonek a společně s Jennifer jsme jeli autobusem domu.

Jakmile jsme přijeli domu, má matka mě stačila probodnout zlostným pohledem. Pak se však věnovala Jennifer a Grace, kterou už stačila vyzvednout ze školy. Mě poslala do pokoje, ať se jdu učit.

Avšak já jsem se neučila.

První den a já se mám učit? Tak na to zapomeň, mami!

Celé odpoledne jsem proležela u knížek a mobilu.

V 18:00 nás matka přivolala k večeři, mezitím si už stačila prohlédnout internetovou žákovskou, takže už už mi chtěla něco povědět...když v tom, do místnostni přišel utahaný táta.

,,Zlato, tak si představ, že naše Nicole...."začala mamka, avšak větu nestihla dokončit, jelikož jí do věty vstoupil táta.

,,Nemám čas a náladu na řešení problémů s Nicole! Stejně je to pořád stejné. Jeden přůšvih za druhým. Jdu si lehnout!"dokončit větu táta a odešel z místnosti. Mamka se ho ještě zeptala, jestli nechce večeři, ale odpovědí jí bylo jen rázné zabouchnutí dveří.

Abych vás uvedla do obrazu, můj táta je totiž tajný agent a také ochranka pro prezidenta. Služby pro našeho prezidenta vykonává jen dvakrát za týden, ale je to i tak pro něj velmi vyčerpávající. Zbytek týdne tráví u FBI. Jak už jsem zmínila, je to také tajný agent. Jeho práce je tudíš velmi vyčerpávající. Moc často ho nevídám, jen někdy u snídaně a párkrát u večeře. Vpodstatě skoro vůbec. Táta bývá také často někde v zahraničí. Jezdí tam totiž s prezidentem a většinou tam je celou dobu trvání návštěvy zahraničního pobytu prezidenta. Jednou tam dokonce ztrávil 3 měsíce. Aspoň, že je jeho práce dobře placená.

Po chvíli jsem se zvedla, vzala na talířek zbytek večeře a pomalu odešla do svého pokoje.

Tam jsem si sedla k pracovnímu stolu a zkoukla dva dlouhé filmy. Při sledování jsem dojedla večeři a pak šla spát. Když jsem usínala, bylo asi půl jedné ráno.

Tak to je vše.
Dnes je prvního července a se začátkem prázdnin vydávám i první díl tohoto příběhu.
Snad se vám líbil a začátek prázdnin snad nezkazil.

Co se týče vydávání dílů, tak se budu snažit vydávat pravidelně. Chtěla bych vždy každný díl zveřejnit v pátek i o prázdninách....takže doufám, že to i tak dopadne.

Mějte se pěkně a užívajte si prázdnin!
El :)