Život REBELKY

2.kapitola - To nemůže být pravda!

Moje dvě nejlepší kamarádky se jmenují
Elisabeth Claudia Jackson a Abigail Lyndsay Cooper.

Elis pochází z velmi početné rodiny. Má pět bratrů a tři sestry. Všichni její bráchové jsou starší než ona. Nejstarší se jmenuje Daniel (28), dále pak Patric (25), Philiph (20), Paul (19) a nejmladší z nich a zároveň i nejmilejší a nejhodnější Charlie (18). Jak už jsem zmínila, Elis má také tři mladší sestry. Ann (8), Catrin (7) a největší miláček rodiny Amily (3).
Elisabeth má opravdu těžký život. Kromě toho, že má opravdu hodně sourozenců, vlastní její rodina také tři psy (Teda, Bena a Titinku), plno rybiček a pět koček. Jejich jména si už opravdu nepamatuji. Celá tahle rodina žije v obrovském čtyřpatrovém domě nedaleko Londýna. Elisini rodiče jsou úspěšní právníci, takže s financema tahle rodina nemá žádné problémy.  Nejspíš proto si mohou dovolit tolik dětí.

Oproti tomu Abigail žije jen v malé rodině. Společně s nevlastním bratrem Gregem (18), mamkou a taťkou obývají malý rodinný domek nedaleko centra Londýna. U nich byste nikdy nenašli žadné zvířátko, Abigailina mamka je totiž skoro na všechno alergická. Abigailini rodiče se živí jako doktoři.

Společně s Abigail a Betty (ElisaBETH), tropíme různé žertíky na účet našeho školníka, mrzuté vrátné či na průměrového ředitele.

Mezi náš nejmladší a řekla bych, že i velmi úspěšný žertík patří přimíchání řídovi do kafe uspávací prášek, takže výsledkem bylo, že plno tříd ten den nemělo matematiku. Tento vtípek sklidil velký aplaus, avšak naše třídní šprtka Carrie z toho vůbec nadšená nebyla.

12.září

Budík zazvonil přesně v šest hodin ráno. Velmi neochotně jsem vylezla z vyhřátého pelechu a pomalým krokem jsem se došourala až do kuchyně. V kuchyni panoval obvyklý šum a rachot. Má matka se právě rozhodovala, zda - li si má dnes vzít ten růžovoučký svetr, nebo radši to fialové sako. Upřímně řečeno, bych řekla, že v obojím vypadá jako nestvůra.

,,Co myslíš, Nicolo?"zeptala se mě má matka a jelikož jsem se hned po ránu nechtěla s mamkou chytnout, nasadila jsem si sluchátka a začala jíst čokoládové mysli.

,,Tak odpovíš mi?"po druhé se zeptala

,,V obojim vypadáš úžasně, mami."odpověděla jí místo mě Jennifer a Grace přikývla.

,,Alespoň někdo z naší rodiny má smysl pro krásu."řekla a s přísným pohledem se podívala na mé porhané džíny a šedivé tílko.

,,Víš co je dnes vůbec za den, Nicolo?"položila otázku

,,Žeby 12. září?"zeptala jsem se a v tu chvíli mi to docvaklo. Má matka má dnes 40.narozeniny. Jak jsem jen mohla zapomenout?!

A pak mé sestry začaly zpívat narozeninovou písničku. Upřímně řečeno se to vůbec nedalo poslouchat. A když Jennifer  s Grace dozpívaly, předaly matce obrovskou růžovou tašky s miliardy dárečky.

,, A co mám od tebe, madam černá?"zeptala se matka a jakoby doufala, že ode mne snad něco dostane.

,,No.......mám to nahoře v pokoji."bleskurychle jsem odpověděla a ihned utíkala do mého pokoje.

V mém pokoji panoval obvyklý nepořádek a můj mozek šrotoval. Co ji k sakru mám dát? A pak mi to došlo. Vzpomněla jsem si, jak mi omylem místo knížky 10 důvodů, proč to neudělat přišla knížka MÓDA.

Nemohla jsem uvěřit, že mám takové štěstí. Rychle jsem popadla knížku a z  tiskárny vytiskla růžový papír se srdíčky. Ozdobný papír jsem převázala přes knížku a obvázala černou mašlí, kterou jsem našla v šuplíku.

Když jsem byla hotová, zjistila jsem, že uběhlo teprve pět minut. Oddechla jsem si.

Rychle jsem seběhla schody a vrazila do kuchyně.

,,Tak tady to máš. Vše nejlepší!"řekla jsem lehce utrápeným tónem.

Má matka to ihned začala rozbalovat a když konečně dorozbalila, tak otevřela ústa v udivující škleb.

,,Páni. To jsem od tebe nečekala."dostalo se mi odpovědi

,,Už musíme jet, holky."řekla a s úsměvem se na mě podívala

Ona se na mě usmála?

Ok, dneska neni něco v pořádku.

Radši už pojedeme.

Nastoupily jsme do auta a jely jako normálně do školy. Cesta probíhala jako obvykle, akorát na mě máma tentokrát nekřičela a ani mi nenadávala, akorát se věnovala Grace a Jennifer.

,,Tak vystupovat, Grace!"usmála se a políbila mou mladší sestru na tvář

A pak ještě vyhodila nás.

,,Takže Jennifer, jako obvykle se naznáme. Jasný?"zeptala jsem se pro jistotu

Odpovědí mi bylo jen sestřino kývnutí, které jsem brala jako ano.

Vstoupila jsem do školy a jako obvykle jsem vynechala šatnu.

Cestou jsem omylem vrazila do mé nejlepší kámošky a rázem jsem se zděsila. Ona má na sobě uniformu?

,,Ahoj Nicole, dneska se mnou na ten žertík nepočítej."oznámila mi a já se zděsila podruhý

,,Ale proč ne?!"zeptala jsem se

,,Už mě to prostě nebaví a je to riskantní. Letos máme jet ze školou do USA a já bych nerada zůstala doma kvůli blbým pubertálním žertíkům."odpověděla

,,Blbým? Ok, s tebou dnes není něco v pořádku."obeznámila jsem ji se svou teorií

Avšak Abigail se otočila a odešla. Ten den jsem se s ní vůbec nebavila. Ještě, že v lavici sedím s Betty.

Dnešní vyučování bylo opravdu nudné, ale přestávku před naším plánovaným útokem se stalo něco opravdu zvláštního.

,,Žádám slečnu Andersenovou a Jacksonovou, aby se okamžitě dostavily do ředitelny."zazně ředitelův hlas

,,Myslíš, na to co já?"zeptala jsem se Betty

,,Abigail."

,,To snad nemůže být pravda."

,,Obávám se, Nicole, že je to skutečné."