Black has a problem

I. B A B Y

Paní Blacková si vždycky přála holčičku. Však se jí narodil syn, z čehož byla zklamaná hned po porodu.
Opravdu by cokoliv dala za malou holčičku.

,,Siriusi! Počkej tady! Krátura se o tebe postará," promluvila na svého syna Paní Blacková.

,,Má paní," uklonil se domácí skřítek a přešel ke řvoucímu Siriusovi.

,,Dej mu najíst a uklidni ho! Je ti to jasné Kráturo?" přikázala skřetovi s výhrůžným tónem Walburga.

,,Jistě, má paní," řekl skřítkek a začal plnit příkaz od své paní.

............

,,Jsme rády že jste náš sirotčinec navštívila," usmála se na zachmuřelou ženu Poppy Fieldsová, majitelka sirotčince, pro opuštěné děti s magickými schopnostmi.

,,Tak to nejspíš sdílíme stejné pocity," odpověděla jí lhostejně paní Blacková.

,,Samozřejmě," zazubila se Poppy

Došly až k pokoji pro odložená miminka.

,,Některé zde ani nemají jméno," řekla slečna Fieldsová.

,,Třeba tato holčička. Narodila se v Prosinci a našli jsme ji ve sněhu," ukázala Poppy na malou dívenku zachumlanou v růžových peřinkách.

Paní Blacková se rozhlížela po místnosti. Byla to špatná volba, nemá tu proč být. Určitě to jsou jen mudlovské děti, většina v tak útlém věku neprojevuje kouzelnické nadání. 

,,Děkuji vám za schůzku slečna Fieldsová, ale asi bych měla-" utla svoji větu Walburga.

Její pohled směřoval k postýlce úplně vzadu vpravo. Nad dřevěnou kolébkou se vznášel hrnek od čaje, prsten a talířek.

,,Proč je to díťe tak vzadu?" zajímala se.

,,Ach tohle," ušklíbla se Poppy a přešla s paní Blackovou k postýlce, ve které ležela malá holčička, ,,šikovné děvče, už se ukázalo její nadání, je to v tomhle věku opravdu neobvyklé, kouzelnické vlohy se objevují kolem šestého roku, u ní je to jiné. Jedna sestra měla dokonce srdeční zástavu, bylo to druhý den, po tom, co jsme jí našli. Tohle dítě mělo obličej proměněný přesně na podobu sestry Astronové."

,,Co je tohle?" zeptala se Walburga a vzala levitující prstýnek do ruky.

Miminko něco nesouhlasně zamumlalo a pak se dál soustředilo na ostatní věci, které se vznášely v prostoru.

,,Nevím, měla to ve vínku společně s dopisem. Kdyby vás to zajímalo, ten dopis byl pěkně divný, nesrozumitelné řádky, nebyl to žádný jazyk, prostě jen různá písmena za sebou."

,,To je postačující," řekla Walburga a pohlédla ještě jednou směrem k změti peřinek. Dívenka se mírně miminkovsky usmála na ženy. Její tmavé vlásky jí padaly do obličeje a stejně tak černé oči jí zářily pod hustými řasami

,,Kdy se narodila?" otázala se ještě.

,,Třetího října."

Walburga si byla jistá. Učiní to?

,,Slečno Fieldsová, myslím, že jsem našla, co jsem hledala," řekla Walburga lehce zasněně.

Cítila se šťastnější? Jak je to možné?
Cítila ve svém těle velkou změnu, bude mít uklidňující vakcínu proti ničícímu stroji, či-li Siriusovi.
Holčičku, jež bude moc rozmazlovat, stejně jako to dělala Druella.
Stačilo podepsat pár papírů a má po letech konečně dceru, poklad, který si přála.