Svatební cesta

Já tě neopustím

Dean se probudil se strašlivou bolestí hlavy nahoře v jejich manželské posteli. Absolutně netušil, jak se tam dostal, jediné co ho prozatím zajímalo, bylo nějaké nealko pití. Potřeboval zahnat tu děsivou žízeň a tu odpornou chuť zvratků, co měl v ústech.

Vypotácel se z postele a popadl láhev minerální vody, která ležela příhodně na nočním stolku. Rozšrouboval víčko a začal hltavě pít, když Cas zrovna vyšel z koupelny. Měl kruhy pod očima, které na té jeho bělostné kůži byly nepřehlédnutelné, a strhané rysy. Byla na něj vidět únava a nevyspání. Na sobě měl zrovna čistou košili s kalhotami, a kdyby Dean měl hádat, tak se teď právě převlékl. Změřil si ho od hlavy k patě a pak se slovy: „Tak šípková Růženka se nám probrala!", k němu přistoupil a jednu mu prostě ubalil.

„Kurva!" zachraptěl Dean.

„Pro tebe je jedna málo, nedělej scény," pravil Castiel tvrdě.

Zatraceně, Dean tak často zapomínal, že tenhle ten jemný, nekonfliktní IT expert se o svém volném čase věnuje také historickému šermu a má černý pásek z karate. Klidně by z člověka dokázal vymlátit duši, pokud by chtěl. „Cas, co to..."

„Co to dělám? Co ty to děláš! Snažil ses včera upít k smrti, nebo co!?" zavrčel naštvaně Deanův nejlepší přítel. Mlátit a křičet nepatřilo moc k jeho povaze, ale po celé strávené noci se zvracejícím Deanem, který si vůbec nic z toho teď nepamatuje, se asi jeho vzteku nelze divit.

„A kdyby jo, kdo se kurva stará? Kdo by se staral o takového chudáka a hajzla, jako já?!" odsekl na oplátku Dean. Za to si vysloužil další do čenichu, až spadl zpátky na postel.

„Co třeba Sam, Mary a já," pokusil se Castiel mu připomenout.

Z Deana ovšem vypadlo jen jediné jméno. „Ale Lisa..."

„Zapomeň konečně na tu mrchu, která se spustila s nějakým náhodným chlapem v baru, když s tebou byla zasnoubená a neměla ani dost odvahy, ti to říct a zrušit svatbu dřív!" odplivl Cas každé slovo z úst, nenávist vůči Deanovo ex-skoromanželce z něj přímo čišela.

Dean na Castiela vytřeštil překvapeně oči. „Cože? Jak... Jak to víš?" zeptal se, stále ještě neschopen plně přijmout to, co mu najednou bylo řečeno.

Cas si povzdechl unaveně a posadil se na postel vedle Deana. „Protože po tom obřadu jsem si jí našel a donutil ji mi to vysvětlit," přiznal. „Nemohl jsem ji nechat jen tak zmizet, bez jediného slova."

„Když říkáš, že se spustila, myslíš, že mě podvedla," snažil si to dát dohromady Dean.

„Podvedla tě a otěhotněla. Myslím, že by nevydržela celou dobu ti lhát, že to dítě je tvoje, ale ani neměla sílu ti říct pravdu," řekl Cas.

„Ježíš, Kristova noho," zaklel Dean a zakryl si rukama obličej. „Proč jsi mi to neřekl dřív?"

„A poslouchal bys?"

„Nevím," připustil Castielův přítel.

„Deane, přestaň se prosím utápět v sebe nenávisti, když ne kvůli sobě, tak alespoň kvůli mně. Neměl by ses kvůli někomu takovému trápit, ona za to nestojí..." požádal ho Castiel, než však stačil doříct vše, co měl na srdci, Dean mu do toho skočil.

„Ale já se neopil kvůli ní, ale kvůli tobě," sotva to dořekl, uvědomil si, jakou udělal chybu. Ta slova ovšem nešla vzít zpět. To mu to tajemství dlouho nevydrželo, nikdy nemluvte o tak vážných věcech, když máte děsivou kocovinu.

„Kvůli mně?" zamračil se Cas. Dean neodpověděl. Nechtěl, ale jeho vnímavému přáteli to stejně nějak došlo. „Já tě neopustím."

Dean si sundal ruce z obličeje a podíval se do těch nebesky modrých očí. „Slibuješ?"

„Slibuji," zopakoval Castiel s vážností, rozhodností, s takovou láskou a bezmeznou oddaností, že se Dean musel v duchu ptát, jak to, že si toho nevšiml dřív. Jak to, že mu nedošlo, proč si jeho přítel, zatím nikoho nenašel a proč jemu nikdy neřekne NE? Proč si myslel místo toho takové hovadiny?