Svatební cesta

Polibek

Třetí den začal divně a pokračoval ještě divněji. Z druhého dne na třetí měl Dean noční můru. Zdálo se mu o tom, jak mu Lisa před oltářem řekla NE, ale pak se nerozbrečela a beze slova neutekla, tak jak tomu bylo v reálu, ale hystericky se rozesmála.

„Proč bych si měla vzít takového parchanta a chudáka, který se otočí za každou sukní. Někoho, kdo mě podvede s mnoha ženami, někoho, kdo mě stejně nikdy milovat nebude, protože ve skutečnosti miluje svého nejlepšího přítele, ale je moc velký posera si to přiznat. Někoho kdo sotva vydělá pár korun a musí využít i naší svatební cestu, aby si mohl splnit své sny, někoho, koho překonal i jeho mladší bratr!" posmívala se mu.

„Já bych tě nepodvedl a nemiluji Case," pravil na svoji obranu Dean.

„Nemiluješ?!" Lisa nadzvedla posměšně jedno obočí. „Tak proč si ho pozval na naši svatební cestu?"

Dean se probudil zpocený s bušícím srdcem v příliš velkém teple. Cas ho objímal... Ne, kdyby měl být upřímný, tak to bylo právě naopak, on objímal jeho. Ležel na jeho polovině, ruku majetnicky přehozenou přes Casův bok, nohy smotané dohromady a hlavu opřenou o jeho hruď. Pane bože, co to u všech čertů dělá! Jak se tak mohli octnout? To kvůli tomu se mu zdálo o Lise, která ho nařkla, že Case miluje, nebo snad díky té noční můře hledal někde pocit bezpečí?

Dean sebou poplašeně škubl a neopatrně, hlavně rychle, se pokusil dostat, co možná nejdál od svého nejlepšího přítele. Byl celý zděšený a naprosto vyvedený z míry, vůbec nepřemýšlel nad tím, že svoji neopatrností by mohl Castiela probudit. Což dost možná byla chyba, protože to se také stalo. Cas otevřel své průzračně modré oči a zmateně zamžoural na Deana, který se zuřivě červenal.

„Deane?" oslovil ho nechápavě.

Dean chvíli jen otevíral a zavíral svá ústa, jako ryba na suchu, než konečně znovu našel řeč. „Ježišmarja promiň, promiň... do prdele, promiň!" začal ze sebe drmolit.

Castiel se zamračil. „Co ti mám prominut?"

„Já..." Dean se odmlčel. Pochopil. Cas neměl nejmenší ponětí, v jaké pozici před chvíli byli, jen ho prostě náhle vzbudil. „Promiň, že jsem naprostej idiot," řekl nakonec místo prvotního úmyslu drmolit něco hloupého o objímání svého nejlepšího přítele a noční můře.

Na Castielové tváři se objevil ten krásný a tolik vzácný úsměv. „No, já vím. Je to těžké, snažím se ti to odpustit každý den, a jak kdy se mi to povede," pravil se sarkastickým smíchem.

Dean na Case hodil polštář.

Třetí den na programu byl výlet na dvě přehrady, které ležely nedaleko ledovce Kaprun. Cesta k vodním nádržím je z veřejného parkoviště autobusem, lanovkou, a pak autobusem, přičemž busíky projíždí tunely, do kterých se sotva vejdou. Dvě vodní nádrže v té výšce jsou ovšem něco ohromného. Dean s Casem měli sice trochu mlhu a deštivo, ale to dávalo tomu místo naprosto jedinečnou atmosféru. Kolem spodní nádrže byly nádherné vodopády a výhled z horní na dolní byl nepopsatelný.

Dean by asi tady myslel na Lisu, jak by byla z toho nadšená a co by tu dělali, kdyby tu byli spolu, ale tentokrát se těm úvahám vyhnul, protože měl plnou hlavu svého přítele. Nejdříve ten sen, pak se vzbudí v objetí, a jako by toho nebylo dost, tak se tam připletla ta zatracená sleva lístků pro páry.

Ono totiž vidět tu krásu není vůbec zadarmo a sleva pro pár zamilovaných 20 eček se vážně zatraceně hodí, a tak Dean, který v duchu nesnáší, že si všichni tady myslí, že jsou s Casem pár, se rozhodl tentokrát toho využít. Pro slevu ovšem bylo nutné se políbit, takže Dean objednávající lístek popadl nic netušícího Castiela, stojícího vedle něj a kontrolujícího pracovní email, za klopy jeho béžového ošuntělého kabátu a vtiskl mu polibek na ty jeho měkké růžové rty. Cas na chvíli ztuhl a jeho ruce vylétli nahoru, aby Deana odstrčil. Dean cítil, že jeho náhlý výpad do přítelova intimního prostoru se Castielovi rozhodně nelíbí. Vážně si připadal jako ten největší násilník, parchant a držgrešle, ale zároveň v té chvíli mu to bylo zatraceně jedno. Líbat ho byla jako zoufalá pomsta vůči Lise ze snu. Jo, je parchant, je zoufalej, pro slevu udělá opravdu hodně, protože nemá téměř žádné prachy a bude si líbat Case po libosti, protože ona ho opustila, tak jako to udělali skoro všichni mimo Sammyho a Case. Castiel se však nakonec uvolnil a i se pokusil dost nešikovně polibek oplatit. Bylo to dost zoufalé, ale slevu nakonec dostali.

Další den se rozhodl Cas zůstat v penzionu. Byl prý velmi unavený a na výlez na téměř třítisícovou horu Dachstein se necítil. Dean se mu ani moc nedivil. Lhal by, pokud by tvrdil, že více méně nebyl rád za to, že bude po minulém dni sám. Čas si vážně provětrat hlavu. Nicméně Deana bodlo svědomí, když jeho přítel ještě k tomu dodal: „Taky musím pracovat. Pozval jsi mě sem a já jsem za to rád, ale také jsi to udělal na poslední chvíli. Mám své povinnosti, nemůžu se jako někdo prostě sbalit a na týden někam zmizet." Možná měl Sam pravdu, když řekl, že by se pro své vlastní dobro měl Castiel naučit Deanovi říct NE. Přestat se jím takhle pořád využívat.

Nahoře na Hoher Dachsteinu bylo krásně jasno. Svítilo sluníčko a ten rozhled byl boží. Cesta nahoru nebyla díky tomu nijak extrémně pro Deana obtížná. Dean byl slušný horolezec, daleko více mu vadila procházka po ledovci, který v letním slunci dost tál a jasně svítil, pálil do očí, a čekat dvě hodiny ve frontě na lanovku, také nebylo nic moc. Dean si přitom vzpomněl na ten stupidní vtip o novodobém pekle, které se snaží ušetřit za mučicí nástroje. Jinak se ovšem výlet skutečně vydařil a možná se Winchesterovi i povedlo si skutečně vyčistit hlavu. Přestal se obviňovat a rozumně uvážil, že je asi hodně osamělý, protože ho opustila Lisa a on neví proč. Možná než se vrátí zpět do hotelu za Castilem, neuškodilo by zajít do nějakého baru a tam sbalit nějaké děvče.

Což také udělal. Ta holka se jmenovala Anna a byla to moc pěkná zrzka...

Byla to chyba.