Jiný život

Kapitola třetí: Motorka

ANOTACE: Další kapitolka zde právě pro vás. Mimochodem, věděli jste, že asi pětina shlédnutí u této povídky je ohlasovaná! Díky vám! No nic, tentokrát nebudu zdržovat. To víte, čeká mě učení se zeměpisu (néééé-pro ClareMalfoy to tu není, je to jasné...) a nervozita z výsledku čtvrtletky z matiky! Takže vás poprosím: držte mi všichni svoje palečky, ať mi to dopadne na 1! Prosím (psí očička)...Užívejte, čtěte, hlasujte, komentujte a já se těším u další kapitoly.

„Nalijte mi něco ostřejšího," poručil si. Nenáviděl ji. NENÁVIDĚL! On má takovou práci, že za ní jede až k ní domů a co udělá ona? Řekne mu, ať jde pryč. Vážně milé...

„Problémy s holkou?" zeptal se ho muž z baru.

„Něco takového," přitakal Eric. Co tady vlastně dělá? Proč šel sem? Ne, nechtěl o tom teď přemýšlet. Teď cítil jenom nenávist k ní. Aha! Už si vzpomněl! Uviděl totiž na ulici světlo z baru, a protože byl tak naštvaný a potřeboval to něčím zapít, vešel dovnitř.

„Nevěrná?" ptal se dál ten muž.

„Vyhnala mě pryč, prý nemá ráda lidi, jako jsem já."

„Drogy?" povytáhl muž obočí a trochu se odtáhl.

„Ne, to ne. Nic špatnýho..."

„A zkusil jsi jí už dát nějaký dárek?"

„Známe se sotva dva týdny," pokrčil rameny.

„A co motorka?"

„Mám jí dát motorku?"

„Holky letěj na motorkáře," mrknul na něj muž.

***

„Asi už by ses měla vrátit," podotkl a políbil ji na krk.

„Asi jo," zavrněla.

„Ale nejdřív musíš vstát."

„Asi jo..." přitulila se k němu ještě blíž.

„Leslie... budou tě hledat..." i přes svou nelibost se stával tím zodpovědnějším z nich. Ač se to nezdálo, dívka mu čím dál tím víc podléhala. Nebo spíš své zamilovanosti do něj?

„Ať si hledají," odfrkla si a pohladila ho po tváři.

„To stačí, Les, máš už být na vyučování," odkulil se od ní a prudce se posadil. On sice byl, no zkrátka nebyl úplně nejhodnější, ale nikdy neutekl ze školy.

„Síriusku..." zakňourala rozespale.

„Už bys s tím utíkáním měla přestat. Tohle je už po čtvrté za poslední dva týdny. Takhle to dál nejde. Musíš se soustředit na učení."

„Ty nechceš, abych byla s tebou?" smutně se na něj podívala a nezapomněla přitom použít své psí oči, které odzbrojily úplně každého.

„Ale jistěže chci, víc než cokoliv na světě, jenže ty ještě chodíš do školy. Co víc, do internátní školy a pomalu z ní už každý večer utíkáš."

„Když mě se po tobě stýská..." zamručela nespokojeně a natáhla po něm ruku. „ Ještě chvilku.."

„Běž," pobídl ji, i když věděl, že před rokem by se choval úplně stejně jako ona.

„Pane Blacku?" ozvalo se z obýváku. „Jste tady?"

„No vidíš, už tě hledají..." povzdechl si a vydal se tam. Nasadil omluvný výraz a za chvíli už čelil své oblíbené profesorce. „Profesorko McGonagallová," kývl jí na pozdrav.