Jiný život

Kapitola šestá: Náplň práce

ANOTACE: Ano, tak se vám zase po nějaké té době hlásím! Domů jsem dorazila, takže všechno ok. A vzhledem k tomu, že mi tahle dovolená dala hodně inspirace (hodinová cesta autobusem a pak ještě jednou a znovu...), tak jsem napsala tuhle část. A pozor! Já už mám dokonce skoro přesně naplánované, co bude dál!!!! No nic, čtěte, hlasujte, komentujte a hlavně užívejte!

„Co tady děláš?" zeptala se ho trochu naštvaně, když k němu došla.

„Ehm..." podrbal se ve vlasech. „Čekám na tebe?" větu zakončil nervózním otazníkem a roztomilým úsměvem.

„Super, tak ses dočkal, zase můžeš jít," prohlásila a pohodila vlasy, načež se vydala k domovu.

„Chci s tebou mluvit."

„Už jsi mluvil, ahoj," odmávla ho rukou.

„Ahoj," odpověděl trochu zamilovaně se zasněným pohledem. Pak se ale probral. „Můžeš mě aspoň na moment poslouchat?" chytil ji za ramena a otočil ji čelem k sobě. Petunie protočila oči.

„Tak mluv, co chceš?"

„Ehm...nejdřív tohle," předal jí kytici růží. „Já-hodně jsem přemýšlel... o sobě, o tobě, o nás..."

„Mám takový pocit, že není žádné nás," zamumlala hnědovláska, ale už to řekla mileji, protože její zrak se nemohl odpoutat od všech těch růží.

„Každopádně, uvědomil jsem si," ignoroval její poznámku, „a přemýšlel jsem o tom vážně hodně dlouho," Petunie povytáhla obočí, „no dobře asi dva dny, ale na tom nezáleží, že tě chci ve svém životě," umlčel gestem Petunii, která se už nadechovala že něco řekne. „A jestli to má znamenat, že budu žít bez kouzel," zhluboka se nadechl, „tak jsem ochotný to podstoupit." V úžasu na něj zírala, neschoapná slova. Když před lety žádala Lily, aby nikam nejezdila, bylo jí téměř jasné, že Lily ji neposlechne. Konec konců, kdo by chtěl žít bez kouzel. A teď se jí tady tenhle kluk nabízel, sám od sebe, že je ochotný pro ni opustit ten svět. Eric zmatený z jejího výrazu začal koktat. „Samozřejmě pochopím, jestli to odmítneš, ale..." hlas mu vyzněl do ztracena.

„Ericu, to je," malinko se usmála, „to je ta nejhezčí věc, jakou pro mě kdo kdy chtěl udělat." Objala ho. S úsměvem jí objal nazpátek. Vyšlo to. Ona vážně nenáviděla kouzelníky, když pro svou nenávist byla ochotná obětovat lásku. Ale on obětoval kouzelníky pro jejich lásku. I když ani nevěděl, jestli ho má ráda- jestli ho miluje.

„Pro tebe to udělám..." zamumlal jí do vlasů.

„Ale teď mi řekni, ale popravdě, jak jsi přišel na ty růže a tu motorku. A to čekání před školou."

„Proč se ptáš?" nechápavě zvedl hlavu.

„Připomíná mi to jeden film, vlastně několik filmů spojených dohromady. Zvláštní na tom je to, že to všechno byly romantické filmy..."

„Popravdě," pousmál se. „Jsem se podíval na hrozně moc filmů...a všechny byly romantické."

***

„Pa, lásko," políbila ho rudovláska. „A žádný sebevražedný mise, je to jasný?"

„Naprosto," usmál se a odešel do práce. Respektive odešel do akce bystrozorů, ale Lily řekl, že si ho na dnešek jenom Bob- jeho vedoucí- zažádal dřív. Nechtěl ji stresovat s tím, že zjistili, že jedna Smrtijedka, konkrétně Bellatrix Lestrangeová, je stále na svobodě. A oni dostali tip, kde by mohla být.

***

„Pane Snape, pochopila jsem správně, že jste přehodnotil svůj názor?"

„Ano," přikývl. „Potřebuju tu práci."