Lexikon fantasy zvířat a stvoření

Sgrasol- RebecaBella3

popis: Sgrasol je ve skutečnosti velmi nevídané a zvláštní zvíře. Představte si medvěda- tak a ještě trochu vyšší je sgrasol. Je mohutný, jeho svalnaté ruce se podobají opičím, zatímco jeho nohy vypadají lidsky, ale jsou hustě ochlupené. Hlava je rozpoložená na ramenech široce, je totiž velká, neboť je chytrý a má veliký mozek.

Takže shrňme to- lidské (chlupaté) nohy, velké mohutné medvědí tělo, opičí dlouhé ruce a obličej, jenž vám nepopíšu. V životě jsem jeho obličej neviděla, protože má mrazivé oči. Prohlédnete do nich a jste navždy ztraceni v jeho spárech.Jsou samotáři a vyskytují se v lesích. Sgrasolů v jednom století žije přibližně osm na celé zemi. Jak už bylo zmíněno, živí se masem. Lidským, nepohrdne ale ani zvířecím.

příběh:

Bylo poklidné jarní odpoledne. Lidé z osady poblíž hustého lesa se vydali na velký sběr borůvek a dalšího lesního ovoce, jenž právě začíná zrát. Muži se vydali na lov. Děti si hrají v lese. Nikdo ale netuší, že je ještě něco pozoruje. Nebo někdo? To se asi opravdu říct nedá. Je to něco. Něco, co dokáže změnit za pár sekund život každému ubohému tvorovi, také člověkovi.Je to nestvůra. Učiněný zázrak, jestli se tak dá říct i záporné věci. Nikdo v osadě na toto zvíře už poměrně není zvyklý, neboť se všichni domnívají, ze vymřelo před desítkami let. Mýlí se. Tento tvor nevymřel, ale je tak neobyčejný a vzácný, že už ho skoro nepotkáte. A jste za to rádi, protože kdyby jste ji potkali, váš život je zničený, v troskách. Doslova!Ani tato osada a lidé v něm nejsou výjimkou. Už si odvykli. Proto, když ženy sbírají plné hrstky rubínově červených jahod, ani si nepovšimnou šustění keřů za nimi. Ignorují. Ani děti nic nezaregistrují a jestli ano, je jim to jedno. Všichni dělají to, na co jsou zvyklí. Každodenní stejný život. Nikdo si ničeho nevšimnul, dokud jedno dítě nepohlédlo právě na to místo, kde se Sgrasol ukrýval. Vydalo jen bezmocný výkřik a zůstalo jako přimražené na místě. Kouzlo Sgrasola právě znovu zafungovalo- dítě od něho nemohlo odtrhnout oči.Nastal mezi ženami a dětmi velký poprask. Někteří křičeli o pomoc, další utekli a zbytek se snažil osvobodit malého chlapečka nebo běželi pro muže.Ti také po chvíli přišli. Nebo jinak řečeno- přiřítili se jako stádo buvolů, chtějící rozdrtit každého nepřítele.Nastal ukrutný boj. Někteří padli pod kouzlo Sgrasola. Ti zbabělí se dali na útěk a zbytek bojoval. Stříleli šípy, které se nestvůře primitivně odrážely od srsti. Ta popadla, koho měla zrovna po ruce a drtila je v rukou nebo zahodila někam za les. Postupně pobila všechny zbylé muže, kteří se nedali na útěk.Když bylo po boji, zvíře se teprve otočilo na malého zmraženého chlapečka, který pořád na samém místě civěl na celou událost.

,,Cha, teď jsi tu ještě ty. Co s tebou zmůžu? Jsi moc malý na to, abych tě snědl. Stačil by jsi mi sotva jako jednohubka."

Toto v myšlenkách pronesl tvor směrem k asi pětiletému dítěti. Moc dobře věděl, že jeho myšlenky se přenášejí do osoby, na kterou hovoří. Osoba mu ale mohla odpovědět jen nahlas. V myšlenkách nemohla.Chlapec pořád nic neříkal. Nejspíš asi postupně vstřebával zprávu, jenž se mu pomalu vrývala do paměti.,,Co s tebou? Nechat si tě nemůžu, jsem příšera, ne hodná maminka. Co by jsi tak chtěl ty? Jít zpátky? To tě nenechám. Prozradil by jsi mne. Buď tě zabiji nebo vymyslím něco jiného."Při tomto se zasmál. Měl ledový, škodolibý smích. Dítko už nevydrželo a rozplakalo se. Sgrasol ho vzal do jeho obrovských tlap a zvednul ho, že se dívali sobě přímo do očí.Byl to zvláštní pocit. Teď si uvědomil, že v životě s nikým nevydržel tak dlouho, aby ho nezabil. V tomto malém děcku ale viděl nějaký potenciál. Jako, kdyby jeho oči říkaly: Nezabíjej mne! Prosím!Užuž se rozpřáhl s dítětem v ruce, aby ho zahodil. Chlapeček začal vystrašeně znovu plakat. Sgrasolovi to bylo jedno. Rozmáchl se, už vyhazoval, když se stalo něco, co se jemu, ani nikomu jinému ještě nestalo.Z dítěte vycházelo tak jiskřivé světlo, že to oba úplně oslepilo. Z místa, kde měl chlapec srdce, jako by vyplulo malé miminko. První se jen batolilo, pak chodilo po čtyřech a postupně začalo růst a normálně chodit. Došel ke Sgrasolovi a pevně ho objal. Beze slov celý úkaz zmizel, jen se dítko i se světlem podělo ve Sgrasolově hrudi. Pokud má srdce, tak přímo do něj.Nechápavě se na sebe podívali. Dítě neustále ustrašeně, ale stvůra spíše zmateně.Zdálo se to chlapečkovi, nebo se tomu zvířeti opravdu zableskla v očích něha?Sgrasol pomalu položil chlapce na zem. Chvíli na sebe jen tak koukali. Potom se zvíře ušklíblo a myšlenkami promluvil k chlapcovi:

,,Dobře, nechám si tě. Ale jen pod dvěma podmínkami: necháš mi mé soukromí a nebudeš se pokoušet o útěk. Jinak si tě najdu a věř mi, tentokrát to s tebou nedopadne ani trochu dobře!"

Nevypadalo to, že by se to dítěti nějak strašně moc líbilo. Ale měl snad na vybranou? Už ne.Možná, že by byl radši, kdyby zemřel. Kdoví, co s ním bude tahle příšera vyvádět? Jak dlouho to přežije?Zatím šli v úplně tichosti do podzemní nory, kde Sgrasol bydlel. Nebo spíš- Sgrasol šel a chlapec mu sotva stačil. Když dorazili před noru, otočil se k dítěti a řekl zase ve vědomí:,,Jdi spát. Zítra ráno tě vzbudím a půjdeš pro dříví. Pak mi obstaráš jídlo. Zbytek ti řeknu zítra. Jdi spát, děcko."To se chlapcovi nejspíš nelíbilo, neboť poprvé na Sgrasola promluvil:,,Ehhhhh...... Já jsem David."O 10 let později,,Davide vstávej, je ráno a já mám hlad!",,Vždyť jo... Už vstávám."David si promnul oči a podíval se přímo na Sgrasola. Za těch pár let, co žil jen a jen s ním, si už na něj celkem zvyknul. Dalo by se říct, že už na něj ani nepůsobilo mrazící kouzlo jeho očí.Za ty léta si zvyknul na jeho chování. Poznal, že příšery nemusí být vždy strašné. Sgrasol byl většinou uzavřený do sebe a v podstatě Davida jen za něco neustále napomínal nebo kritizoval, ale byly i dny, kdy se Sgrasol choval celkem příjemně nebo se i pousmál.Dokonce si začali i věřit. Po čtyřech rocích Davida konečně přestal na noc přivazovat k lůžku. To byl obrovský pokrok. Za posledních asi pět let spolu začali dokonce celkem hovořit, třeba vydrželi i několik desítek minut v neustálé konverzaci.Lidé už před těmi deseti lety přestali do lesa chodit. Pokud se při lovu David nezatoulal někam mimo les, nepotkal ani nohu. Tedy, člověčí nohu.Po dlouhém, opravdu doslova dlouhém přemlouvání se David dohodnul se Sgrasolem, že půjde do své rodné osady prodat kůže, jenž za těch deset let nashromáždili.Když se David vrátil z lovu s jelenem pro Sgrasola a s lesními plody pro sebe, najedl se, přes rameno si přehodil kůže, k bočnímu pásku si připnul dýku a po rozloučení se Sgrasolem vyšel.Když už byla osada na dohled, zastavil se. Poznají ho vůbec? Jestli ne, pustí ho dovnitř? Pozná on je?Třikrát se nadechl a došel před mohutné dřevěné dveře. Pamatoval si je. Když byli malí, snažili se ty dveře přelézt. Nikdy se jim to nepovedlo, ale byla to legrace.Zaklepal. Nic. Hrozivé ticho. Po nejméně pěti minutách otevřel strážný. David si ho pamatoval, ale neřekl to. Přísahal Sgrasolovi, ze pokud ho nepoznají, neřekne jim, kdo je.Strážný ho pustil na náměstí. Něco se tu změnilo. Všechny dveře a okna byla zabedněná. Po náměstí se jen proháněly slepice.Strážný hornem svolal obyvatele. David skoro všechny znal. Nedal na sobě však nic znát a choval se jako normální kočovný kupec.Když prodal úspěšně všechny kůže, poděkoval a chtěl se dát na cestu zpět. Vtom ho zastavil vůdce osady. David ho moc dobře znal. Byl to jeho strýc.,,Ne tak rychle... Davide," začal strýc.,,Vy.... Ty mne znáš?" ,,Jak bych tě asi neznal? Myslíš, že si nepamatuji, jak tě před deseti lety ta nestvůra unesla? Deset let o tobě nikdo nevěděl. Tvoje matka se zabila kvůli žalu. Jseš zrádce. Zatkněte ho!"Než stačil David cokoli říct, svázali mu ruce i nohy. Hodili ho do kobky....Za dva dny ho zabili a snědli.Sgrasolovi se nezdálo, že by se David tak dlouho nevracel. Tušil,co mu udělali. Došlo mu to hned, jak opustil před třemi dny noru.Za to se pomstí. Připraví pomstu tak sladkou, že žádnou lepší nikdo nikdy nevymyslel.Sebral se a zamířil dlouhými kroky k osadě. Měl zlost. Vztek. Nechtěl si to přiznat, ale David mu přirostl k srdci. Teď se jim za to pomstí. Za tu špinavost, co udělali.Vtrhl do osady. Zlostí skoro neviděl, jen mlátil rukama do všeho a rozkopal všechno, co mu přišlo pod ruku. Nevnímal šípy, které se mu zabodávaly do srsti. Jen se chtěl pomstít za Davida.Po půl hodině drancování osady usoudil, že to stačí. Odebral se do hlubin lesa a už ho nikdy nikdo nespatřil.

Napište i vy váš názor na tuto praci :)