Mé rozhodnutí je definitivní. Ležím na sálu, koukam do malého okýnka na chodbu a pomalu usínám.....Pořád čekám, že jí tam uvidím, že zamnou příjíjde ale nikde nikdo. Začínjí mi těžknout víčka, cítím jak se mi do očí hrne miliony slz. Naposled si promítnu to všechno krásné a zavřu oči. Začína nekonečný sen, z kterého už se neprobudím.
,,Jak se cítíte slečno Sáro?" Zeptá se mě milý hlas doktora Axla, který mě dnes ráno operoval. Tedy mé srdce.
,,Jako vyměněná" Lehce se ušklíbnu.
,,Jak se jmenovala ta dívka, která mi darovala srdce?"
,, Sam, a... No před operaci mě prosila ať ti toto předám." Řekl pan Axel a podám mi list papiíru.
Až toto budeš číst už budu tvojí součástí. Přála jsem ať se o mě aspoň něco dozvíš. Jmenovala jsem se Samanta Skinny. Muj věk byl 21 let a pár měsíců když jsem se rozhodla být dárcem srdce. Milovala jsem přírodu, moře, les a zvířata. Bohužel život nikdy nebyl pro mě to pravé. Moc krutý svět na mě dorážel až moc tvrdou pěstí. Rodinu jsem neměla nikdy, jelikož jsem žila v dětském domově. Od 18 jsem žila se svou přítelkyní Amy, kterou jsem nepopsatelně milovala, a také která si bohužel našla někoho jiného. Našla si přítele. Nemysli si, že toto rozhodnutí jsem udělala jen tak z trucu, to né. Udělala jsem to protože Amy pro mě byla celý můj život, a protože jsem jí slíbila, že ona je má poslední žena. Tak to chci i dodržet. Navíc jsem i chtěla pomoct někomu kdo miluje život, ne kdo jim pohrdá jako já. Snad Ti mé srdce dobře poslouží. Sam
Když jsem si dopis přečetla, představovala jsem si Sam jak asi vypadala. Na pokoji jsem už ležela jen já. Nikde žádný doktor, žádná návštěva. Bylo půl osmé večer, ale já byla celkem unavená i když jsem se před pár hodinami vzbudila. Otočila jsem hlavu na bok a zakoukala se z nemocničního okna, přes které bylo vidět na chodbu. Můj pohled zaujme dívka sedící na čekacích lavičkách. Tvář má skrytou v rukách a překrytou černými vlasy. Po chvilce si tvář odkryje a světu se ukážou oči už úplně krvavé od pláče. Bylo mi jí líto tak jsem zavřela oči a snažila se spát.
Když jsem se ráno probudila dívka tam stále seděla. Ale spala. Pozorovala jsem jí z pokoje, protože jsem neměla co jiného dělat. Jak jsem jí tak pozorovala připadala mi povědomá. Jako kdybych jí znala už nějakou dobu. Zazvonila jsem na nemocniční zvonek abych si přivolala sestřičku.
,,Kdy mohu chodit?" zeptala jsem se sestřičky.
,, Když se na to cítíš, klidně i teď. Ale jen nachviličku. Ještě něco?" Usmála se a když jsem zakroutila hlavou odešla. Po chvilce jsem se opatrně zvedla a pomalu se dobelhala ke dveřím. Sotva jsem je otevřela dívka na mě vrhla ustrašený pohled a vymrštila se z lavičky. Ptala se mě jestli nechci pomoc a jestli něco nepotřebuji. Pousmála jsem se a ze všech sil zašeptala nene, jen si sednu. Sedla jsem si na místo vedle toho kde seděla ona. Posadila se také a zírala do země. Cítila jsem se opět o něco silnější.
,,Večer jsem tě pozorovala... a i rano... Proč jsi tady?"
,,Já... ja ani nevím..." Dívka zase propadala pláči.
,,Promiň. Ja nechtěla ať pláčeš."
,,Přišla jsem moc pozdě, už ji nikdy neuslyším. Nikdy neuvidím tu jiskru v jejich očích. Ublížila jsem jí. Opustila jí. Podvedla ji. S klukem. Byla jsem moc opila... a pak už mi nezvedala telefon." Plakala, a mě docházelo kdo to je.
,,Počkej, počkej, neplakej a povyprávěj mi to." Snažila jsem se ji uklidnit.
,,Bylo to nedorozumění a takto to dopadlo. Byly jsme na párty já a on jsme byli velmi opilí ale ona ne... Adam jí řekl, že už ji nikdy nechci vidět... protože nejsem lesba jako ona. Já se jen smála a neřekla ani slovo. Byla jsem zhulená, opilá a já nevím co všechno. Když jsem se ráno probudila u něho doma rychle jsem utíkala domů a na stolečku bylo napsané ,,Už mě nikdy neuvidíš" Prvně jsem nechápala, ale pak mi došlo vše. Volala jsem ji.. celý týden mi to nezvedala. Předevčírem večer jsem ji psala SMS... Odepsala mi... Odepsala mi jen ,, Víš že jsem tě milovala víc než kohokoliv jiného. Ale.. s tímhle se už nesmířím. Navždy se s tebou loučím a miluji Tě." Mě okamžitě došlo co chce dělat. Už hodněkrát řikala , že chce darovat srdce. Ale ja ji řekla že ne, protože ji miluji." Dívka nepřestávala plakat.
Sklopila jsem hlavu a přemýšlela o tom jestli ji mám ukazát ten lísteček nebo ne. Nakonec mi přišlo lepší si lísteček nechat pro sebe.
,,Měla bys jít domů a vyspat se." Snažila jsem se ji nějak pomoct.
O pár měsícu pozdeji
Sedím v kavárně a čekám než dojde Amy. Ten onen den jsme si vyměnili tel. čísla, abych ji ještě někdy potkala. Zatím jsem ji ještě neřekla za jakým účelem jsem byla v nemocnici. Viděla jsem v Amy velice dobrou kamarádku. Proto jsem ji to neřekla. Bála jsem se že ji tím ztratím. Pořád jí velice trápilo to, že přišla o Sam, ale snažila se s tím smířit. Amy už byla v kavárně, asi dvě hodinky jsme si povidaly a pak šli do parku. Kde jsme si trochu zablbly. Skočili jsme do nádherně barevného listí a šíleně se tomu smaly.
,,Máš nadherne oči Sáro, máš v ních takovou zvláštní jiskru. Jako měla... No nic.." Amy se mi vesele zahleděla do oči, ale pak jen smutně sklonila hlavu.
,,Amy... neplakej"
,,Viděla jsi jí v tam v té nemocnici?" Na tuto otázku jsem ji nedokazala nic odpovědět.
,,Notak viděla jsi ji tam?"
,,Ne.. ja... neviděla jsem ji.. Amy.. musíš jít zamnou domů." Chytla jsem ji za ruku a táhla ke mně domů.
Doma jsem jí posadila na sedačku a podala jí lísteček.
Až toto budeš číst už budu tvojí součástí. Přála jsem ať se o mě aspoň něco dozvíš. Jmenovala jsem se Samanta Skinny. Muj věk byl 21 let a pár měsíců když jsem se rozhodla být dárcem srdce. Milovala jsem přírodu, moře, les a zvířata. Bohužel život nikdy nebyl pro mě to pravé. Moc krutý svět na mě dorážel až moc tvrdou pěstí. Rodinu jsem neměla nikdy, jelikož jsem žila v dětském domově. Od 18 jsem žila se svou přítelkyní Amy, kterou jsem nepopsatelně milovala, a také která si bohužel našla někoho jiného. Našla si přítele. Nemysli si, že toto rozhodnutí jsem udělala jen tak z trucu, to né. Udělala jsem to protože Amy pro mě byla celý můj život, a protože jsem jí slíbila, že ona je má poslední žena. Tak to chci i dodržet. Navíc jsem i chtěla pomoct někomu kdo miluje život, ne kdo jim pohrdá jako já. Snad Ti mé srdce dobře poslouží. Sam
,,Ty.. ty máš Samantino srdce?" Zeptala se překvapeně.
,,Ano, nechtěla jsem ti to říct, protože jsem se bála že mě budeš nenávidět, když kvůli mě umřela tvá holka. Ten večer... přišlo mi jako kdybych tě znala celou věčnost. Nikdy jsem nemyslela, že tak jako tebe můžu mít ráda holku. Dost důležity kus Sam je ve mně a něco mi říká, že to není jen tak, to že už ten večer jsem na tebe pořád musela koukat. " Hrozně moc jsem začala plakat. Amy mě obejmula a taky plakala.
Nemiluju jí a ona mě taky ne ale i přesto bez sebe nemužeme žít.
