Lesbian

33. část- Den osmdesátý pátý

Čím více hodin bylo, tím nervózněji jsem se cítila. A možná proto jsem se večer klepala jak ratlík, přičemž jsem si naivně nalhávala, že je to jen zimou (jenže to by nesmělo být dvacet pět stupňů).

Nebuď sakra srab, Zoello! Křičelo na mě mé svědomí, které jsem po celém dni měla chuť pořádně kopnout, ale nejsem magor, že jo. Stačí, když slyším v hlavě hlasy. Kurňa, se mnou to jde z kopce.

„Heeej, Zoe, vnímáš mě?" Divoce mi před obličejem mávala rukou Gemma.

„Cože? Co? Jo, jo... samozřejmě, že vnímám! Za koho mě to máš?" Snažila jsem se zamluvit to, že vůbec netuším, o čem celou dobu mluvila.

„Jo, jasně. A já jsem zoubková víla, co?" Ironicky se na mě zašklebila, což vypadalo hrozně roztomile (pomineme-li fakt, že se tvářila trochu jako kdyby snědla citrón). Jde to vůbec? Ona očividně zvládne i toto. Ne, jako vážně, může existovat někdo tak dokonalej?!

„No, ptala jsem se, jestli nechceš jít ven, nechce se mi tady čumět na mého ožralého bratra a jeho kamarády. Navíc, stačí mi jen vidět flašku a už je mi zas blbě," zopakovala svou větu.

„A jo, tak klidně, mně je to vcelku jedno." Pokrčila jsem rameny.

„Bezva, tak jdem." Pokynula hlavou a rozešla se ven.

Fajn, Zoe, teď je tvoje šance, to dáš, zopakovala jsem si svou mantru a vydala se za ní.

Beze slova jsme si sedly pod jeden z mnoha stromů a stejně potichu se zadívaly na hvězdami posetou oblohu. Bacha na to, to vypadá na sakra velký slaďák. Plus pro mě.

„Gemm?" Ozvala jsem se nejistě.

„Ano?"

„Já... no... víš... potřebovala bych ti něco říct." Nervozita ze mě musela sálat na kilometry daleko.

„Povídej," pobídl mě Anděl vedle mě.

„Prvně mi slib, že to vezmeš v klidu." Pochopte mě, nějaká ta pojistka se hodí vždycky.

„Mi chceš říct, že's někoho zabila, či co? Slibuju a už konečně mluv."

„No... jak začít," zamyslela jsem se, „řekněme, že jsem tak trochu jiná a že to souvisí i s tebou." S obavou v očích jsem se na ni podívala, ale její pohled mi jasně říkal, že nemá ani tucha, co se jí snažím říct. Hups.

„Fajn, tak jinak. Říká ti něco pojem čtyř procentní?" Povzdechla jsem si.

„Počkat, počkat, počkat." Vykulila na mě svá modrá očka. „Nechceš mi říct, že jsi... No to není možný. Vždyť jsem se před tebou převlíkla a ty... řekni mi, že si ze mě jen střílíš!" postupně začínala křičet.

„Promiň, chtěla jsem ti to říct, ale bála jsem se tvojí reakce," zamumlala jsem si spíš pro sebe. Fajn, tohle byl kurva blbej nápad.

„Tak ty ses bála mojí reakce?! Sakra, vždyť ty... no fuj!" Pokračovala dál ve svém dosti hlasitém (a taky na můj vkus až moc hysterickém) monologu. Dál jsem jí už ale nerozuměla, protože jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela.

„Hej! To není žádná nemoc!" Smutek přešel ve zklamání, které způsobilo zlost.

„Co tady tak řvete?" Vložil se do toho i Dave.

„Mohl bys ji prosím tě odvézt pryč? Nechci ji už ani vidět." Bodla mi do srdce další osten a já už opravdu měla namále.

„Co jste si provedly? Sorry ségra, ale mám upito, navíc je pozdě, teď nikam nejdu."

„Fajn, ale zítra okamžitě pomažeš, ty... ty zrůdo." Šlehla po mně ledovým pohledem, který mi okamžitě připomněl rozbouřený oceán. Chci zpátky to klidné moře, ve které jsem se byla schopná topit celé dny...

„Myslela jsem si, že aspoň ty budeš normální, ale jseš stejná jako všichni ostatní." Nasadila jsem masku vyrovnaného člověka, kterému je naprosto jedno, co se právě stalo, a se vztyčenou hlavou jsem hrdě odešla. Nutno podotknout, že hned po zabouchnutí dveří mého pokoje jsem se rozbrečela. Tohle nebyl slaďák, ale kurva blbej horor.

_________________________

Já vím, já vím, já vím. Teď mě nejspíš budete chtít zabít, ale myslete na to, že je to nezákonný! :D Taky se moc omlouvám, že v pátek nevyšel díl, ale měla jsem vystoupení, kde jsem tančila hned několik choreografií a měla jsem z toho nervy na pochodu, včera to samé. Teď už by se to mělo zklidnit a tento týden budou díly vycházet tak, jak jste zvyklí, takže snad to bude v pohodě. :)

Doufám, že se na mě nezlobíte a ještě to se mnou zvládáte. :)

Jak se vám jinak líbil díl? Co si myslíte o situaci, která nastala? Byla podle vás Gemmina reakce přehnaná? Jak byste zareagovali vy, kdybyste se octli na jejich místě?

Mějte se famfárově,

vaše _KeXa_