Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zápas byl pořád nerozhodně....
.......
Začala přestávka a oba dva týmy se rozešly do šaten. Když najednou protihráč vyhodil obrovskou silou míč, který dopadl Isaacovi na záda. Isaac se prudce otočil na protihráče a okamžitě se vydal za ním.
Dal mu takovou ránu, že spadl na zem. Isaac to vždycky musí oplatit, ale stejně na něm bylo vidět, že pořád zuří. Vydal se do šatny a já se zvedla z místa a šla jsem za ním. V tu chvíli mi bylo jedno, že je to klučičí šatna. Nadechla jsem se a otevřela dveře do šatny,všude byli samí kluci a já jen hledala rozzuřeného Isaaca.
Popošla jsem trochu dál a uviděla jsem Isaaca u sprch, kde byl jen on sám. Přidala jsem do kroku a šla za ním. Zvedla jsem ruku a natáhla jsem ji na jeho rameno, ale ještě než jsem ruku položila na rameno mě zachytila jeho ruka. Pevně ji chytil, docela to bolelo. Koukla jsem mu do obličeje a jeho oči zářily zlatavou barvou. Lekla jsem se a popošla dál od Isaaca. Ale musela jsem se přemoct a uklidnit ho, i když jsem se uvnitř bála.
,,Isaacu uklidni se! Nic hroznýho se nestalo!'' řekla jsem klidně.
Místo toho, abych ho trochu uklidnila, mně ruku sevřel ještě víc a svalil mě na zem. Při pádu jsem se bouchla o podlahu do hlavy. Jen tak jsem tam nehybně ležela, začalo se mi mlžit před očima. Sotva jsem viděla. Poslední co jsem uviděla bylo, že někdo rozrazil dveře a vběhl do šatny.
........
Pomalu jsem otevřela oči a rozhlídla jsem se kolem sebe. Někde jsem ležela a po chvilce mi došlo, že jsem v nemocnici. Viděla jsem jak vedle mě sedí na křesle Stiles, který koukal do mobilu.
,,Co se stalo?'' řekla jsem potichu.
,,Konečně jsi vzhůru. Jak se cítíš? Je ti dobře? Měl jsem takový strach.'' Vyhrkl ze sebe Stiles tak rychle, že jsem mu sotva rozuměla.
,,Je mi fajn.'' řekla jsem nejistě a Stiles to nejspíš poznal.
,,Noo nevypadáš na to. Máš otřes mozku!'' Řekl opravdu smutně a bylo vidět, že mu na mně hodně záleží.
,,Noo tak dobře ještě mě hlava bolí a není mi nejlíp.'' Řekla jsem se skloněnou hlavou.
,,A pamatuješ si něco?''
,,Noo něco málo jo, ale nevím jestli to nebyl spíš sen.'' řekla jsem upřímně.
,,Tak mi to zkus říct a já ti řeknu jestli se ti to zdálo nebo ne.'' a přitom nahodil tak roztomilý úsměv, že se mu nedalo odolat.
,,Noo myslím si, že jsem byla v klučičí šatně a hledala jsem Isaaca, když jsem ho našla, tak mu oči zlatě zářily, myslím že jsem viděla i tesáky. Ale to je podle mě blbost.'' Nejistě jsem dodala.
,,Řeknu ti pravdu, sen to rozhodně nebyl. Sám jsem to viděl!''
Podívala jsem se na něj pohledem, kterým jsem sama nevěděla co znamená.
,,To myslíš vážně?'' vykoktala jsem ze sebe.
,,Ano myslím to vážně.'' řekl mi s jistotou Stiles.
Po chvilce mlčení vyletěly dveře a v nich stála Allison,Scott a Isaac. Když jsem uviděla Isaaca, tak jsem nadskočila. Stiles si toho všimnul a chytl mě za ruku. Jeho ruku jsem pevně stiskla a dlouhou dobu držela.
Vešli víc do pokoje, až k mé posteli na kterou si sedli. Jen Isaac stál ve dveřích a viděla jsem jak se smutně dívá do země.
,,I ty můžeš dovnitř.'' sice jsem mu to řekla, ale pořád ve mně byl pocit, že mi znova ublíží.
Vešel tedy až k mé posteli a tam se posadil vedle Stilese na křeslo.
,,Omlouvám se Lyd, nevěděl jsem, že to dojde tak daleko. Strašně mě to mrzí, že jsem ti ublížil.'' řekl a z levého oka mu vytryskla slza.
Pochopila jsem, že to neudělal naschvál.
,,To je v pohodě, přežila jsem to? přežila. Takže to je v pohodě.'' musela jsem mu tohle říct, aby si to pořád nevyčítal.
,,Vážně mi tohle jen tak odpustíš?''
,,Co bych pro tebe neudělala.'' Řekla jsem a usmála se na Isaaca.
Ten se na mě jen krásně usmál. Byla jsem ráda, že je to všechno zase v pohodě. Ale stejně jsem se musela ještě na něco zeptat.
,,Takže to co se stalo je všechno pravda? Isaacu ty jsi vlkodlak?''
