Another girl

It's my secret!

  ,,Co to děláte?'' řekla jsem vyděšeně.
Pořád jen ticho nikdo nic neříká, když do dveří vejde další muž. 

Muž, který právě vešel do místnosti drží také v ruce nůž a natahuje se ke Stilesovi.

,,Co to děláte! Dost! Přestaňte!!'' křičím na ně a jako kdyby mě neslyšeli. Připadá mi, že stojím za nějakou zvukotěsnou zdí, protože nikdo nevnímá. Nůž už se skoro dotýká Stilese.

,,Sakra co mám dělat! chci mu pomoct, ale nejde to! Chce se mi křičet.'' A tak jsem taky uskutečnila, začala jsem ječet, všechno se chvělo, okna praskala. Neznámí muži se popadaly za hlavy a skulili se do klubíčka to samé udělal i vystrašený Stiles.
Když už jsem přestala křičet všichni tři ještě leželi na zemi, rozeběhla jsem se k Stilesovi, čapla ho za ruku a utíkala jsem.
Rychle jsme hnali z domu aby jsme jim utekli než se proberou.
,,Stilesi jsi v pořádku?"
,,Jo,jo je mi fajn a co ty? Jak ti je? Potom co jsi tak zařvala?"
,,Je mi poněkud zvláštně, ale nevadí hlavní je že jsi ty v pořádku." S úsměvem jsem Stilese objala.
,,Ale radši pojď k doktorovi.''
,, Dobře tedy.''
..............
U doktora bylo vše v pořádku a za to jsem byla strašně ráda.
,,Nejdeme se někam projít?"
,,Ano můžeme.''
Šli jsme pomaličku parkem a po chvilce chození jsme si konečně sedli na lavičku. Pomalu se stmívalo tak jsme se zvedli a šli zase pomalu pryč.
,,Tak já už budu muset jít, uvidíme se zítra ve škole tak se měj dobrou noc."
,,Dobře dobrou noc."
Poslední Pusa a obejmutí a oba jsme vyrazili domů jiným směrem. Nejspíš budu muset jít k tetě, domů se vrátit nemůžu.
Šla jsem po cestičce z malých kamínků všude kolem tma, stromy, keře, měsíc krásně zářil, hvězdy zdobily tmavou oblohu, ale to ticho, jen cvrčci se v pozadí ozývali. Když to krásné ticho skončilo za mnou někdo šel. Docela jsem se bála, přeci jen nevím, kdo by to mohl být. Pomalu jsem se otočila a zpomalila, osoba která kráčela za mnou zpomalila také.

,,Hmm divné.'' pomyslela jsem si.

Otočila jsem se zpět a pokračovala v cestě domů. Něco mě chytilo, strašně jsem se lekla. Osoba, která mě chytla mi dala ruku přes pusu, nemohla jsem dýchat.

,,Bože strašně se bojím.''

.......................

Nic nevidím. Nic necítím. Nemůžu se hýbat. Těžko se mi dýchá.

,,Kde to jsem?''

Cítím jen studený vítr.

,,Tak už jsi konečně vzhůru.'' Ozvalo se za mnou.

,,Kde to jsem? a co jste mi provedli?''

,,Jen jsme si něco od tebe vzali.'' Přiblížil se ke mně a do krku mi injekcí vpustil nějakou látku. Okamžitě se mi zamlžilo před očima a víčka mi pomalu padala, usnula jsem.

.......................

Z pohledu Stilese

,,Už tři dny nebyla ve škole. Co když se něco stalo?''

,,Ale prosim tě, tak je nemocná.''

,,To by mi dala vědět, dneska po škole se u ní stavím.''

,,Dobře půjdu radši s tebou.''

...................

,,Crrrr'' Ozvalo se za dveřmi.
Nikdo dobu neotevíral dveře. Tak jsme zazvonili znovu.
,, Něco se stalo, určitě!"
,,Zkus jí zavolat."
,,Vyzvání to, nic pořád nic."
,, Hlavně klid."
,,Určitě se něco stalo! Bože mám o ní takový strach!''

,,Neboj, my ji najdeme!''

,,Musíme, jinak bych to nepřežil. Strašně jí miluju, nemůžu jí ztratit.''

,,Zavolám Isaacovi a Allison a půjdeme jí najít.''

....................

,,Ááá.'' zaúpěla jsem bolestí.

Rozhlédla jsem se kolem sebe, všude jen špína. Jsem tu sama, nikdo tu není.

Zkusím si rozvázat provaz, kterým jsem byla svázaná.

,,Joo! povedlo se.''

Snažím se najít dveře, jsem zavřená nejspíš v nějakým sklepě, je tady totiž strašná tma a chlad. Dveře jsem našla, zkusím je otevřít.

,,Anoo, byly odemčené! Mám štěstí.''

Otevřela jsem dveře, porozhlédla jsem se kolem, jestli tam někdo není. Nikde nikdo. Zabouchla jsem dveře a okamžitě utíkala někam do neznáma. Vůbec nevím kde jsem, prostě jsem utíkala co nejdál.

,,Crrr.'' Ozvalo se a já se strašně lekla. Koukla jsem se, kdo volá.

,,Stiles.'' Okamžitě jsem to zvedla.

,,Lydie? Jsi tam?''

,,Stilesi pane bože, strašně ráda slyším tvůj hlas.''

,,Jsi v pořádku? Kde jsi?''

Nemohla jsem odpovědět, něco mě chytilo. Cítila jsem jen, jak pomalu padám k zemi.

......................

Z pohledu Stilese

,,Já jsem slyšel její hlas! A někdo jí ublížil! Budu jí hledat klidně celou noc dokud jí nenajdu.''

,,Né, sám nepůjdeš! Půjdu s tebou.'' Vyhrkl ze sebe Scott.

,,Jdu s vámi!'' Ozvalo se za námi.

Otočili jsme se a za námi stál Isaac.

,,Dobře! musíme vyrazit hned.''

,,Dobrý nápad, jdeme hned!''

,,Půjdeme do parku, pak zkusíme les.''

,,Ach jo, kde může být.''

,,Stilesi!!! Dělej pojď sem!!''

Běžel jsem nejrychleji co jsem mohl, ona tam ležela. Opravdu to byla Lydie, málem bych jí nepoznal, byla celá od krve.

,,Lydie?!'' Zakřičel jsem smutným hlasem. Nereagovala ani se nepohnula. Oči měla zavřené, jen tam tak nevinně ležela. Byla tak bezbranná, strašně mi chyběla a teď když už jí mám zpět, tak je celá od krve a ještě k tomu v bezvědomí.

Další kapitola po hodně dlouhé době! Omlouvám se, ale nemám moc čas. :( snad vymyslím ještě nějaké pokračování.