Wrong way |Slow Updates|

Dovolená?

Z pohledu Theresy
Derek mě objímá nejpevněji co může až nemůžu dýchat. Nechce mě pustit ale nakonec to udělá protože si všiml že se dusím.

"Jsi v pořádku?" Zeptá se mě ustaraně. "Cítím jako bych neměla žádnou sílu." Odpovídám mu hrozně unaveně. Pomalu mi padá hlava a připadá mi že omdlévám. On mě ale na poslední chvíli chytí...jako pokaždé.

Konečně se rozhlížím a všímám si Stilese, Scotta a Dylana na kterého zaměřuji pohled. Přichází ke mě a sklání se aby mi mohl říct to co mi už měl říct davno.

"Měl jsem ti to říct já vím...ale ono to nebylo jen tak jednoduché. Jsem rozená Alfa. Potom co jsem tě opustil jsem svoje schopnosti ztratil ale jak jsme se znovu potkali. Jako by jsi do mě vlila nový život."

"Ja vím ze jsi mi to nemohl říct. Nešlo to. Určitě jsi k tomu měl nějaký význam." Usmála jsem se na něj.

Až ukončíme hovor Stiles se po mě doslova vrhne a objímá mě.

"Zachránila jsi mi život.. Děkuju. To ti nezapomenu."

Šlo na něm poznat že byl vystresovaný a bál se ale přitom byl šťastný.

A teď Scott. Přikročil blíž a také se sklonil. Podívala jsem se na oba dva. Na Dylana i Scotta kteří nevěděli co dělat.

Za nimi už stáli jejich ochránci. Ann za Scottem a Thomas za Dylanem.  Jen jsem přemýšlela kde je Lukas až se dotkl mých ramen a uklidnil mě.

Na jeho ruku jsem položila tu svou. Zašeptala jsem až moc prosté dík za záchranu života a chtěla se pomalu zvednout. Ze začátku mi to šlo ale jak jsem pořádně došlápla na obě nohy, okamžitě se mi podlomily a já už zase ležela na zemi.

Po druhé už jsem byla silnější a konečně se postavila. Okamžitě jsem mu skočila do náruče.

"Děkuju Lukasi to ti nikdy nezapomenu."

Pořád jsem ho držela a nechtěla pustit. Nakonec jsem to ale udělala. Scott a Dylan ale byli zmatení. Něco se mělo přeci stát. Oni dva se spojili ale já s nimi ne.

"Jaktože se nic nestalo?" Ptá se překvapeně Dylan.

"Tomas mi o všem řekl. Vím o tom. O té pověsti že když se sejdou tři vzácné Alfy a spojí se nastane ČERNÝ MĚSÍC, kde proti sobě bude bojovat zlo a dobro do konce svých sil."

"O čem to mluví?" Ptá se zmateně Scott.

"To co říká je pravda ale nestalo se. Já se s vámi nespojila. Ale proč? Jakto že se to nestalo. Já to viděla." To poslední jsem zašeptala i kdyz jsem nemusela protože mě stejně slyšeli.

"Možná to bude tím že nemáš energii. Přece jenom jsi vstala z mrtvých. Musíš si odpočinout."

"Ale já.." ani nestihnu odporovat a oni mě už zase nutí.

"Lukas má pravdu Ther. Měla by jsi si odpočinout. Máš toho za sebou hodně."

"Je to dobrý nápad. Ale nedomysleli jste kam." Konečně se mi daří prosadit můj názor.

"To je jedno hlavně že odtud na chvíli s Derekem zmizíš."

"Tak fajn. Vyhráli jste ale předtím mě ještě nechte promluvit se Stilesem."

Všichni byli překvapení proč zrovna s ním ale nakonec kývli a z místnosti odešli.

"O čem jsi chtěla mluvit?"zeptal se mě celkem překvapeně.

Z pohledu Dylana
Všichni odešli ale já zůstal a začal poslouchat o čem se baví. Stilesovi nevěřím a mám k tomu i dost dobrej důvod.

"Nemusíš to přede mnou skrývat. Vím to. Vím že tě napadli."

Počkat? Jak o tomhle ví? Nikdo jiný než já,Stiles a ti co ho napadli to neví.

"Tenkrát jak mě unesli. Utekli jsme to ano. Ale ještě předtím než jsme se dostali k Derekovi jsme se zastavili u Deatona protože Lukas byl smrtelně zraněný. Vyšetřil ho když v tom najednou někdo zazvonil. Bylo mi jasné že půjde do téhle místnosti takže jsem nás schovala do prázdné skříně."

Ona tam byla?! Deaton mi lhal?!

"Jakmile jsem zavřeli dovnitř vtrhl Dylan s Deatonem. Deaton si myslel ze jsou v bezpečí a že jsme šli zadním vchodem ale nešli a já je poslouchala. Mluvili o tom že tě někdo napadl. A já chci vědět proč. A to hlavní je kdo to byl."

Stilese konečně přestala bavit jeho hra na bobříka mlčení a začal mluvit.

"Pořádně nevím kdo to byl měli kapuce a neviděl jsme jim do tváře ale..."

Stilesovi poskočil tep.

"Lžeš mi. Víš přesně kdo tě napadl. Jen mi to z nějakého důvodu nechceš říct."

" Ther.. jde o to že já nemůžu. Nemůžu to říct nikomu."

"Ale jak to teda mohl vědět Dylan?!"

"Musel tam být. Nebyl to on kdo útočil on se tam jenom připletl ale oni nám řekli že jestli to my někomu řekneme zabíjí toho kdo to ví."

"Nemusíš se bát. My tě ochráníme."

"Ty to pořád nechápeš? Nejde o mě jde o vás. Jste mi jako rodina."

Víc jsem se natáhl abych lépe slyšel když v tom se dveře pohnuly a udělali nepříjemný výrazný velmi hlasitý zvuk.

Oba se ke zvuku otočili a Ther přicházela blíž a blíž.

Až jsem uslyšel kroky pár metrů ode mě rozběhl jsem se a začal utíkat. Jelikož na zemi byly kameny šel každý krok který jsem udělal slyšet.

Když už jsem byl dost daleko na to aby mě nenašla zpomalil jsem. Bylo pozdě večer a já se jen procházel a díval se na miliardy hvězd, které teď byly na obloze....

Whoa whoa! Další díl! :D  Trošku se nám to rozuzlilo. ;) Doufám že líbí:D
El3n❤