Wrong way |Slow Updates|

Rozený

Sedíme kolem ohně. Jo je to zvláštní ale chtěli jsme si odpočinout od toho všeho. Od smečky od toho co se nám děje..od nadpřirozena. Ležím v Derekově náruči a dívám se na oheň, který mi po chvíli začne vadit.Proto zavírám oči a přemýšlím.

Všichni si chtějí odpočinout ale já neustále myslím na to kdo je Rozená Alfa. Mám pár možností.Je dost možné že to je Derek nebo Peter. Oba se narodili jako vlkodlaci a oba byli součástí toho požáru. To je dělá výjimečnými. Co mě vyvádí z míry je, že oba mají modré oči. Oba jsou vrazi. Vždy jsem viděla že má Peter jedinečné oči. Jsou modré ale přitom do červena...Nejsem si jistá ale mám podezření i na úplně někoho jiného.

Z mého hlubokého myšlení mě vyrušil Derek. Vzal můj pramen vlasů a začal si s ním hrát.

 "Zase na to myslíš že? " Zašeptal Derek. 

"Jo nemůžu si pomoct Je to jako bych byla kousek od pravdy." odpověděla jsem mu.

 Všichni už usínali i Stiles, který je většinou hyperaktivní. Jsem ráda že je tady Dylan. Leží tam sám ale není mi ho líto. Má co vždycky chtěl a ztratil to. Rodinu.

Derek usnul a já se pomalu zvedám. Dávám si pozor abych ho neprobudila ale moc mi to nejde. Když spí tak vypadá hrozně vtipně. Jen stěží zadržuji záchvat smíchu. nakonec se mi to povedlo a jdu se proběhnout. Chybí mi to. Volnost když jsem nebyla ještě vlkodlak.. Ale jsem ráda i za dnešek. Je lepší běhat jen tak než utíkat před hrozbou, která vás neustále pronásleduje.

Sedám si na strom a dívám se na měsíc. Větrem proplouvá nevšední a zvláštní citronovo-limetková vůně.  Zrovna dneska je úplněk. Cítím ten menší nátlak stát se zvířetem ale s přehledem to zvládám. Z mého zamyšlení mě vytrhne šustění listí. Mé oči vystřelí k místu odkud tenhle zvuk přišel. Stojí tam kluk kolem mého věku. Trochu na něj zavrčím abych zjistila jestli je vlkodlak.

On na to ale reaguje úplně jinak než jsem čekala. Ne že by proměnil svoje oči a já se dozvěděla jestli je vlkodlak. To ne reaguje úplně jinak. Zvedá ruce nad hlavu a říká. 

"Neboj nepřišel jsem tě zabít. To už bych dávno udělal."

 "Za 1. nebojím se tě a za 2. proč jsi tady? "zeptala jsem se opatrně. 

"Chci ti pomoct."odpověděl mi zase.

 Já seskočila dolů ze stromu a šla k němu. Znovu jsem ucítila příjemnou citronovo-limetkovou vůni.

 "Proč? Nic ti nedlužím. Ani tě neznám."

 "Třeba mě teprve budeš znát. Chci být v tvé smečce."

 "A proč bych tě měla vzít? Proč bych ti měla věřit?"

 "Potřebuješ členy..na 3 Alfy je těch ostatních trochu málo nemyslíš? A navíc...budu ti užitečný." 

"Tak fajn a k čemu mi budeš užitečný? Ráda bych věděla s kým mám tu čest. "

 "Zítra nic nedělej jo? Nech si všechno vysvětlit. I když se stane cokoliv snaž se neutéct. Já vím půjde ti to špatně ale zkus to." 

"Tak dobře ale chci si tě prověřit." Otočila jsem se a dělala že odcházím.

Znovu jsem se otočila za ním a a chtěla ho udeřit. Reagoval vážně rychle, což mě překvapilo. Zkoušela jsem dalších pár ran ale všem se vyhnul. U poslední rány jsem uklouzla a málem spadla. On mě ale chytil a držel mě těsně u sebe. 

Byl to on, voněl dokonale po citrónech a já nemohla odolat. "Rychlost, bojování a důvěra. První zkouškou jsi prošel." Hned co jsem tohle dořekla mě políbil. Odtrhla jsem se od něj a dala si ruku na rty.

 "Pro.." Snažil se mi omluvit. 

Já ho ale nenechala domluvit. "Ne nech to být je to v pohodě." zašeptala jsem.

Otočila jsem se a teď už doopravdy šla zpátky. To co zašeptal jsem slyšet neměla. 

"Uvidíme se zítra."řekl a pousmál se. Nahnula jsem hlavu a on si všiml že jsem to slyšela. Bylo mu to ale jedno což mě udivilo.

Po asi 15 minutách jsem zpátky. Všichni jsou stejně jak byli.. Počkat...Dylan sice spí ale je proměněný. Pomalu k němu jdu. Moje oči se nuceně mění. Co vidím mě udivuje. Kolem něho je jakási aura. Rozhlížím se kolem sebe, abych se ujistila, že mě nikdo nevidí. Všímám si že to stejné je i Scotta. Nikdy předtím jsem si toho nevšimla. Je to jen nepatrné. Nemohl by to vidět člověk. Dokonce i normální vlkodlak by to neuviděl.

Přeměňuji své oči zpátky na modré a vracím se tak aby si mě nikdo nevšiml. Naštěstí Derek už spí normálně. Spíš roztomile než normálně, takže nemám problém nenadělat žádný hluk. lehám si do Derekovi náruče. Jen po lehounkém doteku se ale probouzí. Snažím se vypadat nenápadně a předstírat, že spím. Nepřijde mu to nijak podezřelé, hladí mě po vlasech a zase zavírá oči, hned usíná. 

Pořád nad tím přemýšlím. Vrtá mi to hlavou a já s tím nemůžu přestat. Nakonec mě uklidňuje Derek, který ze spaní něco mrmlá. Díky němu jsem po chvíli usnula.

RÁNO

Probouzím se a snažím se sledovat okolní svět. Jsem pořád rozespalá ale pomalu otevírám oči a dívám se kolem sebe. Proč tu nikdo není? Přijde mi to divné. Zvedám se a jdu směrem k Derekovu domu. Když tam docházím je tu něco špatně. Otevírám dveře a co je uvnitř mě k smrti děsí. Po celém skladišti jsou těla. Mrtvá těla. Přibližuji se k nim a to co vidím bych raději nikdy neviděla. Na zemi leží Derek a všichni ostatní. Jediný kdo přežil je Dylan a Scott. Scott se z posledních sil snaží přežít. a Dylan stojí přímo naproti mě. Tesáky i drápy má doslova vymáchané v krvi. Ta krev není jen tak ledajaká, je to jejich krev. Při tomhle pomyšlení začínám zuřit. Zvyšuje se mi tep a já řvu. Není to řev Alfy. Je to křik. Křik vyděšené malé holky která se bojí skutečnosti...

---------------

Tak co? První kapitola je na světě co na ni říkáte? :D Já vím psala jsem že bude už 22.11 ale nějak mi to nevyšlo :/ Čekám na vaše reakce :D Doufám že kladný :D Další část bude do tohohle týdne :) A mimochodem už máte kandidáta na 3. Alfu? Nebo je to pořád jen záhada? :D Pište do komentářů :D Vote potěší :)