Magie krve

5

18. března 1904

Philip naléhá, abych sepsala, na co si vzpomínám. Je to

směšné, pouhá ztráta času, jelikož si nepřeji připomínat, od ­

kud pocházím. Jenže ten hrozný tyran mne odm ítá dále učit,

pokud tak neučiním!

Proti své vůli tu tedy vylíčím, jak jsem se setkala s doktorem

Philipem Osbornem (tyranem).

Stalo se tak minulého roku, když mi bylo čtrnáct let, a vzpo-

mínám si na pach továrny, jejž jsem tolik nenáviděla, že když

na mne přišla slabost, zaradovala jsem se. Chřipka znamená,

že mne pošlou ke Svatému Jakubovi! Byla jsem nejstarší a hroz-

ná paní W heelocková zuřila, že mne ztrácí, jelikož jsem uměla

nejrychleji prohazovat útek. Smála jsem se jí, ačkoli mi kosti

chrastily horečkou. Spolu s ostatními mne uložili do úzkého

nemocničního pokoje vzadu u Svatého Jakuba, odloučili nás

od zbytku světa. Cekala jsem, že chodbu zapálí a nechají sho­

řet,, aby se nemuseli obtěžovat a poskytnout nám řádný p o ­

hřeb, až pom řem e.

H olčička na sousedním lůžku si byla jistá, že jsme odsouzeni

k záhubě. Taková zbabělost. Držela se mne a její m odlitby mi

drásaly uši, neužitečné jako krysy. J á jsem nehodlala zemřít.

Když jsem prvně spatřila Philipovu tvář, poznala jsem, že

holčička vedle mne se nem odlila ke správné osobě. Ve Philipo-

vých očích tkvělo cosi sytého a jeho m ěděné vlasy a lékařské

ruce s dlouhými prsty ve m ně probudily cosi, co již více neikiiuIo. Přišel nám pom oci, dát nemocným dětem alespoň úle-

/'//, pokud by nás nedokázal uzdravit. Pozorovala jsem koutek

l<-ho úst, když se soustředil, jak mu v něm škubalo, když na-

slouchal dechu dívky vedle mne a pokoušel se skrýt pravdu.

I hvala jsem se a dívala, až se ke m ně otočil a řekl: „Ty se ne-

i hystáš zemřít, že ne?" A já odvětila: „Ne, pan e."

Za týden jsem zbyla již pouze já. Philip mne odvezl od

Svatého Jakuba do svého vysokého domu ve městě. N echal je

při tom, že jsem mrtvá, a m ně to nikterak nevadilo! U paní

W heelockové jsem to odjakživa nenáviděla a uniknout odtam ­

tud stálo za riziko, jež odchod s ním představoval. Philip mne

vykoupal, dal mi vlastní pokoj s litinovou vanou a kostku

mýdla, jež sám uvařil. Vonělo po květinách! Ani s pom ocí

mýdla a horké vody jsem však nedokázala rozplést své zkno-

< ené vlasy. Vzpomínám si, jak jsem na okam žik podlehla stra-

chu, že mne pošle zpět do továrny. Ale když mne našel plačící

na podlaze, tenkou dýkou mi je všechny uřezal a prohlásil:

„Každý problém m á řešení, Josephine Darlyová. Uvědom si to

,i bude se ti tu dařit dobře. Naučím tě číst a psát, a budeš-li

pilná, m ožná i všelicos jiného." Myslela jsem, že m luví o vě­

cech mezi mužem a ženou, jež jsem již znala, ale nepověděla

mu o tom, jelikož jsem chtěla, aby mne považoval za nevin-

nou. Krom toho se mi zam louvalo pomyšlení, že se naučím

cist a psát. Získám-li vzdělání, nebudu se již nikdy muset vrátit

¡to továrny, a tolik ho okouzlím svou chytrostí, duchaplností

a půvabem, že si mne nade vše zamiluje!

Jak jsem m ohla tušit, že to, co mne naučí, bude daleko

velkolepější než láska ?