18. března 1904
Philip naléhá, abych sepsala, na co si vzpomínám. Je to
směšné, pouhá ztráta času, jelikož si nepřeji připomínat, od
kud pocházím. Jenže ten hrozný tyran mne odm ítá dále učit,
pokud tak neučiním!
Proti své vůli tu tedy vylíčím, jak jsem se setkala s doktorem
Philipem Osbornem (tyranem).
Stalo se tak minulého roku, když mi bylo čtrnáct let, a vzpo-
mínám si na pach továrny, jejž jsem tolik nenáviděla, že když
na mne přišla slabost, zaradovala jsem se. Chřipka znamená,
že mne pošlou ke Svatému Jakubovi! Byla jsem nejstarší a hroz-
ná paní W heelocková zuřila, že mne ztrácí, jelikož jsem uměla
nejrychleji prohazovat útek. Smála jsem se jí, ačkoli mi kosti
chrastily horečkou. Spolu s ostatními mne uložili do úzkého
nemocničního pokoje vzadu u Svatého Jakuba, odloučili nás
od zbytku světa. Cekala jsem, že chodbu zapálí a nechají sho
řet,, aby se nemuseli obtěžovat a poskytnout nám řádný p o
hřeb, až pom řem e.
H olčička na sousedním lůžku si byla jistá, že jsme odsouzeni
k záhubě. Taková zbabělost. Držela se mne a její m odlitby mi
drásaly uši, neužitečné jako krysy. J á jsem nehodlala zemřít.
Když jsem prvně spatřila Philipovu tvář, poznala jsem, že
holčička vedle mne se nem odlila ke správné osobě. Ve Philipo-
vých očích tkvělo cosi sytého a jeho m ěděné vlasy a lékařské
ruce s dlouhými prsty ve m ně probudily cosi, co již více neikiiuIo. Přišel nám pom oci, dát nemocným dětem alespoň úle-
/'//, pokud by nás nedokázal uzdravit. Pozorovala jsem koutek
l<-ho úst, když se soustředil, jak mu v něm škubalo, když na-
slouchal dechu dívky vedle mne a pokoušel se skrýt pravdu.
I hvala jsem se a dívala, až se ke m ně otočil a řekl: „Ty se ne-
i hystáš zemřít, že ne?" A já odvětila: „Ne, pan e."
Za týden jsem zbyla již pouze já. Philip mne odvezl od
Svatého Jakuba do svého vysokého domu ve městě. N echal je
při tom, že jsem mrtvá, a m ně to nikterak nevadilo! U paní
W heelockové jsem to odjakživa nenáviděla a uniknout odtam
tud stálo za riziko, jež odchod s ním představoval. Philip mne
vykoupal, dal mi vlastní pokoj s litinovou vanou a kostku
mýdla, jež sám uvařil. Vonělo po květinách! Ani s pom ocí
mýdla a horké vody jsem však nedokázala rozplést své zkno-
< ené vlasy. Vzpomínám si, jak jsem na okam žik podlehla stra-
chu, že mne pošle zpět do továrny. Ale když mne našel plačící
na podlaze, tenkou dýkou mi je všechny uřezal a prohlásil:
„Každý problém m á řešení, Josephine Darlyová. Uvědom si to
,i bude se ti tu dařit dobře. Naučím tě číst a psát, a budeš-li
pilná, m ožná i všelicos jiného." Myslela jsem, že m luví o vě
cech mezi mužem a ženou, jež jsem již znala, ale nepověděla
mu o tom, jelikož jsem chtěla, aby mne považoval za nevin-
nou. Krom toho se mi zam louvalo pomyšlení, že se naučím
cist a psát. Získám-li vzdělání, nebudu se již nikdy muset vrátit
¡to továrny, a tolik ho okouzlím svou chytrostí, duchaplností
a půvabem, že si mne nade vše zamiluje!
Jak jsem m ohla tušit, že to, co mne naučí, bude daleko
velkolepější než láska ?
ČTEŠ
Magie krve
FantasyZačalo to jednoduše. Nakresli kruh... dej doprostřed suchý list... posyp špetkou soli... zarecituj pár latinských slov... přidej kapku krve... To poslední zas tak jednoduché není, ale Sille Kennicotové to tak nějak připadá správné. Přitom v jejím ži...