Ta, jenž je z krve draka[ POZASTAVENO ]

2. kapitola - I slunce vrhá stíny

Druhý den ráno ji vzbudil křik dovádějících dětí. Černovláska ospale vykoukla ven z jeskyně, ale to neměla dělat. Bum! Dívka dostala po hlavě jablkem. Naštvaně si promne bolavé místo a vyškrábe se na nohy. Naneštěstí je zase za chvíli na zemi a padá na ni salva jablek a klacků. Děti z vesnice se nudí.

,,Za Tsubu!! Vyženeme démona pryč! Na Zari!" vykřikne bojový pokřik ten největší z nich a sám se chopí kamene. Během okamžiku se na Zari sesype kupa malých dětí, které kopou, škrábou, koušou a mlátí ji klacky, kameny... prostě vším, co najdou. Černovláska se chvíli brání, ale poté přestane. Děti, které si myslí, že vyhrály, se rozestoupí, aby vůdce mohl zasadit poslední vítěznou ránu. Už, už se napřahuje k úderu, když se doteď nehybné tělo Zari pod ním pohne. Ta vystartuje rychle jako had a chytne to největší z dětí za ramena. ,,Vy jedni mrňaví fakani! Co si myslíte, že děláte?! Kdo si myslíte, že jsem?! Nejste nějak moc oprsklí?!" a s těmito slovy vytře s vůdcem malých drzounů zem. Na nic nečeká a překvapeným mrňatům zasazuje ránu za ranou. Za chvíli všichni leží na zemi a skučí. Zari se sehne pro jedno z jablek, kterými ji bombardovali a s naštvaným ,,Tsk" se rozejde pryč. Nechá potlučené děti plné modřin a škrábanců za sebou ležet v prachu. Koneckonců, to oni ji napadli první a navíc s klacky a kameny, kdežto ona jim jen dala lekci pěstmi. Modřiny jsou mnohem lepší než rány, které by ona utržila od jejich malých ručiček držících kámen. Strach z toho, že by ji ti malí drzouni vykradli, Zari nemá. Do její jeskyně se nikdo neodváží.

Po několikaminutové procházce, za kterou stihla sníst své jablko, se dostává k potůčku. Sehne se a lačně se napije. Poté si do něj namočí nohy. Užívá si vodu. Mohla by tu zůstat celý den! Ozve se její žaludek. Zari si povzdychne. Jedno jablko jí zřejmě nestačí. Vyhoupne se na nohy, přeskočí potok a rozeběhne se na kraj lesa. Ano, divoké jabloně. Hladově se natáhne pro to největší jablko, ale něco ji vyruší. Troubení a štěkot. Smysly vezmou věci do svých rukou a za okamžik se krčí v houští. Nedaleko od ní se vynoří skupinka psů následovaná skupinou lidí. Ale, ne jen tak ledajakých! Hnědé pláště, luky s šípy a boty s rudým znakem ve tvaru propletených rohů. Znak Lovců!! Zari ví, že jdou po ní, už jen proto, že míří směrem na Tsubu. Musí pryč!