K.: Jsem nemocný, anděli. Uhnal jsem si asi něco jako chřipku. Nesmím pít víno a realita je ještě chladnější, než byla předtím. A už předtím mrazila až do kostí, neustupovala a každým večerem se stupňovala.
K.: Takže jsem jel domů. Sto kilometrů od tebe. Teď není ani pravděpodobnost, že bych tě mohl potkat. Schválně jsem totiž chodíval cestami, kterými chodíváš ty.
K.: Mám rád tu tvoji jistou předvídatelnost. Tvoje rozhodování. V banalitách. Půjdeš doprava, nebo půjdeš doleva?
K.: Já vím, vždycky doleva. Levá ti je sympatičtější. Levá je klidná, zelená.
K.: Na levé straně máme taky srdce. I když u sebe už si jistý nejsem. Možná zůstaly střepy.
ČTEŠ
Curls II ✓
Cerita Pendek"Odpusť mi, anděli, zhřešil jsem." Vázané pokračování povídky Curls. Temnější. Snad procítěnější. Plné vzpomínek.
