Bílý sen [Yuri]

Sobotní ráno

Ráno jsem se probudila a cítila jak je na mě namáčklá Yuti. Bylo mi to příjemné tak sem Yuti objala. Ještě spala a já sem za chvilku usla znovu.

Asi za hodinu jsem se probudila a slyšela jak někdo klepe na vchodové dveře. Zůstala sdm ležet a doufala jsem že nikdo nevejde do ložnice.
"Yuti-chan jsem doma! A nesu ti kafe!" řekl neznámý hlas. Usoudila sem že je mužský. Byl hluboký a trochu chraplavý, ale tak příjemně chraplavý.
Zavrzaly dveře a do místnosti se vlilo světlo z chodby. Rychle sem zavřela oči, jakože ještě spím.
"Aha tak ty takhle Yuti-chan." řekl a začal se smát. Nevypadalo že se hodlá odejít.
Rozešel se k oknu a roztáhl závěsy. Do ložnice vniklo ještě více světla. Yuti se probudila a šťouchla do mě. Obje jsme se posadili na postel a upřeně se dívali na toho kluka.
"Karito-san! Jsi moc vtipný!" řekla Yuti a ten kluk se začal hlasitě smát. Podíval se na mě a řekl: "Kdo je tato myška?" hned jak to dořekl sedl si vedle mě a nespouštěl ze mě oči. "To je Shikoku-chan." řekla Yuti a usmála se na mě.
"Těší mě Shikoku-chan. Já jsem Karito." řekl a šťouchl mě do ramene.
Kirito měl modré vlasy, šedé oči. Byl vysoký a hubený.

"Je to můj spolubydlící." dodala Yuti a vylezla z postele. Karito ji podak kafe a začal se vyptávat co sme dělali včera večer. Yuti mu vše řekla. Já jen nechápavě zírala na Kirita.

Po chvíli jsem se vyhrabala z postele a řekla jsem: "Nejspíš bych už měla jít. Děkuji za přespání Yuti-chan."
Yuti mě chytla za zápěstí a řekla: "Nechoď je sobota můžem něco podniknout."
Usmála jsem se na ni usmála a přikývla. Kirito se mezitím odplížil z ložnice a začal nám chystat snídani.

Po deseti minutách sme usedli ke stolu a pustili se do jídla. Na stůl vyskočil kocour. Yuti ho pohladila a donesla mu misku mléka. "Tohle je Boo můj kocour." oznámila mi.

Byl opravdu krásný.
Jakmile vypil mléko lehl si na Kiritův klín.