Afraid! - never /h.s.

- Čtyřicet čtyři -

Díl věnuji @NNicoleOfficial aby jsi viděla, že na Afraid zas tolik nekašlu :) a proto, že její povídka je něco úžasného, stejně jako její podpora u všech mých příběhů♥

V I C T O R I E :

Jsem na řadě, stojím celá napnutá na písčitém břehu a užívám si studenou vodu, která mi ochlazuje kotníky. Nervozita je na mě celkem znát, už asi dvě minuty zírám na hladinu rybníka a snažím se popohnat blonďatou dívku z našeho týmu, mám dojem že se jmenovala Sarah, nebo Susan? Nevím. 

Zora poskládala slova z dílku, co vytáhl Harry. Stálo na nich: "aby ji miloval znovu", což není nic specifického, takže nám to zatím nic moc neřeklo. U ostatních částí jsme si řekli že to necháme až na potom. Máme čas do večera kdy to předneseme před celým táborem a Orel to zapíše na tabuli, která byla po celou dobu zakrytá. 

Mělo by na ní být zapsáno celé pořadí týmů, jsem docela zvědavá, jestli si daříme tak dobře, jako bychom měli, když už máme toho nejlepšího Harryho. 

Na zítřek je naplánován prý nějaký zábavný program, kteří si údajně užijí hlavně kluci. Tahle informace mi teda moc radosti na náladě nepřidala, přeci jen je na tomhle táboře možné všechno. 

,,Vctorie připrav se!" první věc kterou si uvědomím je, že to je Harryho hlas a druhá věc, že se ke mě žene ta Sarah/Susan. Když je ani ne tři metry ode mě, háže mi své brýle. Chytám je jen tak tak a za běhu si je nandavám, což je docela na nic protože už jsem skoro po břicho ve vodě. 

Nádech.

Výdech.

Nádech.

A jsem pod vodou, všude kolem mě jsou bublinky stoupající vzhůru. Zaženu paniku z toho, že se musím dostat ke dnu a párkrát kopnu nohama. Pomůžu si zachycením o vodní řasy, za které se pokusím přitáhnout. Jedna mi dokonce zůstane v ruce, s odporem jí pošlu pryč. 

Nevím co mám hledat, mělo by to být v pytlíčku. Jenže tady je naházeno strašně moc kravin od flašek až po kolo. Připlavu ke kolu, jsou u něj hned tři pytlíky. Dva prázdný a jeden s číslem šest, číslo zandám a pytlík odhodím co nejdál. 

Kus ode mně proplave dívka, tak o dva roky mladší než já. Poznám ji, na sto procent je z Alanovo týmu. Prohlédne se mě a pak mi mávne, načež odplave na hladinu, kde se nadechne a vrátí se zpět pod vodu. Napodobím ji, moje plíce kyslík nutně potřebují. 

Hlasy mě povzbuzují, zatímco lapám po dechu. Začínám panikařit, voda mi přijde ledová. V duchu si párkrát vrazím facku. Je léto, prázdniny, teplo. 

Uklidni se. To zvládneš. Uvědom si, v čem byly skládačky schované. V láhvi, pytlíčku, krabičce od sušenek, v truhle i schované pod kýblem. Takže by to logicky mohlo být někde úplně jinde, v něčem rozdílném. Sama pro sebe si napočítám do pěti a potom se znovu potopím. 

Kopu nohami jako zběsilá, ignoruji čistotu vody, chaluhy které se mě až nebezpečně dotýkají i omezené množství kyslíku. Dokonce i řev mého týmu, kteří očekávají první místo. 

Je to obal od cd, který se na mě směje z hladiny. Hned mě to trkne, v tomhle přece nic ještě nebylo. Radost mě úplně ochromí, v tu chvíli lámu rekordy v rychlosti plavání. Je tam naše číslo, neváhám a obal od cd beru do ruky, načež se odrazím ode dna rybníku. 

Ruku mám nataženou nad sebe, takže je na vzduchu jako první. Snažím se rychlými tempy dostat na břeh, kde své brýle hážu klukovi s rudými vlasy. Ani nevím, že někoho takového v týmu máme.