Youtuberkou, na konci světa

You-You-Youtuber

,,Mami, tak mám konečně natočený to video s učitelkou. Bude to nehorázná sranda, ještě to musím jen sestříhat a pak to dát rovnou na you-" ,,Chantal, mohla bys mě chvíli poslouchat?" Vyjela na mě máma. Zakoulela jsem očima, ale zadívala se na ni s výrazem, že vnímám.

,,Díky. Chan, budeme se muset přestěhovat." Prohlásila matka a já tiše zadoufala, že je to jen hloupá noční můra. Hned jsem,ale pochopila, že není.

,,OMG! Mami! To mi nemůžeš udělat!" Zaječela jsem. ,,Je mi to líto, zlato." Zamumlala matka. Tohle jsem už dál nevydržela a vyběhla z domu. Cestou jsem vytočila číslo své nejlepší kámošky-Tess.

,,Ano, Chan? Co potřebuješ?"
,,Víš, Tess...budeme se stěhovat."

A takhle to prosím celé začalo.

O dva měsíce později.

,,A tímto se s vámi loučím, nezapomeňte dát like,odběr, komentář a já se těším u příštího videa, ahoj." Jenom YouTube mě ještě drží, abych se nenudila. Je to tu příšerný! Nechápu proč jsme se sem přestěhovali. Nikdo mě tu nezná! Je to tu jak za doby kamenné. Není tu ani pořádná wifina. Máme v baráku tak pomalou wifi, že když chci uploadnout video, tak musím do vedlejšího města.

 Ještě že zatím máme prázdniny. I když za dva týdny už to zase začne. Doufám že tam bude aspoň někdo, kdo mě bude znát. Představte si, že tady se vstává brzo ráno, kvůli krmení zvěře (ano rodiče si totiž koupili farmu). To si jako mysli že já budu vstávat, abych něco dělala? V žádným případě.

,,Chantal!! Pojď mi pomoct!" Křičí na mě máma. ,,S čím zase?"
,,Musíme nakrmit zvěř!"
,,OMG mami už jsem ti tisíckrát říkala, že to dělat nebudu!"
,,Chantal něco dělat musíš! Nemůžeš jen celé dny vysedávat u toho tvého youtube a já nevím kde co. Když nechceš krmit zvěř,  dobře beru to, ale něco dělat budeš!"
,,Nebudu! Já nechci. Chci se vrátit zpátky do města. NECHCI TADY BYDLET!" Teď už jsem křičela i já.

,,Chantal tohle už jsme přece řešili. Bude to tady lepší. Chceme to tak já i tatínek."
,,A ptali jste se někdy mě co chci já!? Já chci zpět do našeho domu. Do města."
,,Chantal už toho mám dost! Nebudu tě tady poslouchat. Běž do města nakoupit a potom si ukliď v pokoji jseš už dost velká na to, aby sis tam uklízela sama."

Grrrr nesnáším to tu. Nechci tu bejt už ani minutu!  Aspoň, že mě posílá nakoupit. Ale uklízet v pokoji si nebudu. Na to nejsem zvyklá. To maximálně nahazim všechno do jedné krabice. Ach propána! Jak to tu jenom vydržím?

Zasedla jsem do svého růžového porshe a vyjela jsem do města. Porshe, mobil, selfie tyč, počítač, videokamera a oblečení je to jediné co mě zatím nezklamalo...