Lev nebo had?

Příčná ulice

Rychle jsem se nachystala, a už už jsem stála u dveří, když jsem na svém nose uviděla pramen modrých vlasů. Trochu jsem se lekla, ale když jsem se podívala znovu, byly mé vlasy zase melírovaný blond. Zvláštní. Nevím.  Radši se tím nebudu zalamovat. Hana na mě čekala venku u auta a horlivě gestikulovala. Nevím co chtěla, ale radši jsem šla. Moc se tam těším. Ještě jsem si zkontrolovala věci. Seznam, mám. Pití, mám. Ostatní kraviny, mám. "Už jdu." Zavolala jsem na Hanu a došla k autu. "Ou ne. Hani.  Máme dost peňez? " Zeptala jsem se. "Oooo ty hloupá. Nemáme. Jistě že ne. Musíme nejdřív zajít ke Gringottovím." Odvětila mi Hana a já jsem se na ní tázavě podívala. "No jistě.  To je banka. Máš v ní uloženy peníze.  Ale kouzelnické samozřejmě. Tvůj otec a matka jich měli hodně." Fajn. Celej život se mi zbláznil. Mám ho otočenej vzhůru nohama. Už jsem se na nic neptala. Radši. Dojely jsme. Zastavily jsme před zvláštním starým domem, kterého by jsem si jen tak nevšimla. Říkala jsem si, že se Hana asi chce jen projít, ale spletla jsem se. Bohužel. Vystoupily jsme z auta a ona zamířil a přímo do toho domu. Změřila jsem si dům pohledem. Střecha vypadala, jako by mela každou chvíli spadnout. Tašky na ní byly temné a polezlé mechem. Okap? Ten chyběl. Prostě tam nebyl. Voda proste mohla kapat, jak se jí zachtělo. Na oprýskané hnědé omítce byl matně čitelný nápis 'U děravého Kotle'. Bože můj. Co je to za název? Okna vypadala jako na starých statcích a dveře, ty se podobaly spíš zámeckým dveřím, které tisíc let nikdo neotevřel a ani je nečistil. Fuj. Prostě se mi tam nechtělo. Ale Hana byla asi jiného názoru. "Pojď. Chceš nakoupit věci? Jestli ne, tak nechoď. Ale jestli ano, tak si pohni." Řekla a vkročil a dovnitř. Nechtěla jsem tu zůstat, tak jsem šla za ní. Hned jak jsem vešla, podivila jsem se. Vevnitř to vypadalo úžasně. Vypolstrovane sedačky a lustr jako na zámku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Bylo to.... neumím to vyjádřit slovy. "Dobrý den." Pronesla jsem zdvořile. "Dobrý den." Řekla hospodská a dal si hleděla práce. Pak se, ale zarazila a podílela se na mě. Hana jí okamžitě zpražila pohledem. Ta jako by ožila. "O pardon madam. Pojďte madam. Jistě madam......" omlouval a se Jane i když nevím za co a odběhla. Za chvilku se vrátila se dvěma sklenicema zvláštní nažloutlé tekutiny. "Co to je?" Zeptala jsem se dost znechuceně. "Máslový ležák. Nejoblíbenější specialita v kouzelnickém světě. Pij. Je to alkohol, ale to neva." Nejistě jsem si vzala sklenici do ruky a na pila jsem se. Úžasné. Bylo to moc dobré. Nedokážu popsat tu chuť. Prostě mňam. Pila jsem a chutnalo mi. Ale měla jsem husinu z toho, že mě pořád všichni sledovali. Dívali se na mě, jak by se mě báli. Strašný. Vždyť je mi jedenáct. Čeho se na mě bojí?

Ahoj. Tak je tu další kapitola o ničem. Chtěla jsem se zeptat, jestli by vám vadilo, kdybych psala za třetí osobu se zaměřením na Ilu. Byl by to problém? A jinak. Už bude asi jen jedna nebo dvě kapky o ničem. Pak už půjde do bradavic. Tak to bude fajn. Doufám. Budu ráda za každej koment i vote. Díky vám za všechno a Ahoj.