Konec světa

Co to bylo?

3:00

Au! Moje hlava. Probudila jsem se v noci uprostřed mého pokoje. Fuj! Co to na mě kape?! Jejda. Ten strop už zase promokl. Koukla jsem se z okna. Pořád pršelo. Byla menší povodeň. Voda mi byla tak po kontník, to bude dobré. Přemýšlela jsem, o co jsem se mohla praštit. Nic takového tu sakra není. Radši půjdu spát.

7:00

Tma jako v pytli. Už ta hlava tolik nebolí. Ale táhne tu. Zázračným způsobem bylo mé okno otevřené. Nevzpomínám si, že bych ho otevřela.... Achjo, to je se mnou špatné, když zapomínám, co dělám. Mám hlad.

9:00

Jsem najezená oblečená a umytá. Počkat. Rozběhla jsem se tetinému pokoji. Ona není doma?! Sakra, já to nevydržím, zavolám na policii. Trr....trrr... Omluváme se, ale toto telefoní číslo neexistuje. Zkontrolujte jeho správnost. Cože!? 158 jsou poldové ne? Zkusím to znovu. Trrr....trrr...omlouváme se, ale... Sakra?! To už se mi jako sranda nezdá! Koukla jsem se z okna. Už bylo venku celkem hodně vody. Aha, už to mám! Tohle je jenom hloupý sen, ze kterého se každou chvilku probudím. Tak to si jdu zdřímnout.

14:00

Uaaaa. Jejda. Jak jsem dlouho spala? Uh už jsou 2. Štípla jsem se. Jo, tohle by už měla být realita. Venku neprší, super. Teto?! Tetoo?! Ozvalo se zaskřípění dveří a žuchnutí. Něco se rozbilo. Teto?! Běžela jsem na místo, odkud zvuk údajné šel. Byly jen otevřené dveře. Kde je teta....

14:48

Seběhla jsem schodiště a najedla se. Když jsem procházela obývákem, na zemi ležel rozbitý skleněný lustr. Sakra! Teta mě zabije. Podívala jsem se z okna.

21:00

Prošla jsem celý byt a nikde nikdo. Je tu příšerné ticho. Venku je zataženo. Tetino auto stojí v garáži, nikdo, ale vůbec nikdo mi nezvedá telefon a v ledničce už je jenom džus z jablek, polovina másla, plesnivé pomazánkové máslo a celý chleba. Ano, teta dává do ledničky i chleba. Půjdu se umýt a spát.

0:00

Jsem zamčená v pokoji dlouho jsem nespala. Jen 20 minut a probudila mě rána. Někdo je asi uvnitř, vypadá to na rozbité okno a telefoní čísla jsou nedostupná, nebo neexistují. Jakto?

3:00

Sedím na posteli a klepu se. Každou chvíli zaskřípe nějaký schod. Já se bojím!

3:59

Panebože! Zdálo se mi že někdo se zastavil u mého pokoje. Něco tam je. Dýchá a já vidím na podlaze stín. Slyším svoje vlastní srdce i dech. Právě teď jsem uslyšela škrábot. O ne! Snaží se to dostat ke mně do pokoje!