Konec světa

Brrr....

6:00

Zvoní mi budík. Už zase?! Pitomá škola. Měly by se dávat delší prázdniny. Přiměla jsem se zvednout a koukla jsem se z okna. Zarazila jsem se... To co jsem viděla se mi vůbec nelíbilo. Asi nepůjdu do školy. Ale nejdřív se musím obléct.

7:03

Konečně! Kdo by mohl čekat, že obléct se na normální den bude tak těžké? Sešla jsem pomalu dolů schody. Po celém těle mi projel mráz. Jako by se ochladilo o takových deset stupňů. Co sem tu děje? Brrr...to je ale zima. Všude je ticho. Trochu si tu zatopím.

7:32

Konečně je tu trochu tepleji. Šla jsem do kuchyně, ale na stole neleželo nic. Zajímavé, vždycky jsem tu měla přichystanou snídani. Co se děje? No nic, určitě teta chce, abych se o sebe naučila postarat se sama. Namažu si chleba se šunkou a sednu ke stolu.

7:38

Mňam. Ta šunka nebyla zase tak zlá. Ale počkat.... co je to tu za ticho? Neměla by mít teta puštěnou televizi, jako každé ráno? Třeba ještě spí. Půjdu ji zbudit

7:40

Právě jsem vyšla schodiště a otevřela jsem dveře od tetiny ložnice. Překvapivě tam nikdo nebyl. Co když jela na výlet? Nebo si našla práci? No podívám se po bytu a počkám. Večer se snad domů vrátit musí.

9:00

Sakra! Prošla jsem celej barák nejmíň pětkrát a nikde nikdo! A ani žádnej dopis! No podívám se ven. Pokud auto není v garáži. teta bude určitě na výletě nebo v práci.

9:05

Stojím před domem. V garáži tetino auto je. Tak sakra co je? Zkusím ji prozvonit. Trr... Trrr... Z tetina okna se řine vyzváněcí tón. Ona má mobil doma?! Začnu si podezíravě prohlížet okolí. Proč je tak zataženo.....Úplně černo a mlha k tomu. Vypadá to jak z nějakýho hororu. Otočím se k baráku, ale hned se zastavím. V domě právě bouchly dveře!

9:10

To byl určitě průvan. Jde se domů nebudu tu tvrdnout a zavolám kamarádce.

9:20

Právě jsem snědla celé balení jahodové zmrzliny. Už zavolám té kamarádce. Měli by mít přestávku. Trrr..... Trrr..... Píp...píp...píííííp.... Volaný účastník není dostupný. Zavolejte prosím později. To víš že jo.... Zavolám Kláře, ta je spolehlivější. Trrr.... Mezitím se rozprší. Slyším jak bouchly vchodové dveře. To bude teta. ,,Teto..!" Řvu z plných plic a běžím dolů po schodišti.

9:25

Ještě párkrát jsem se ujistila, že jsou vchodové dveře zavřené. Ano. Asi jsem je nedovřela. Zdálo se mi to, nebo právě bouchly dveře od mého pokoje. Co by tam dělala? Přece by mi odpověděla. Ještě jsem mírně zavolala a potom se vydala pomalu po schodech nahoru. Dveře od mého pokoje byly otevřené.

10:00

Konečně jsem se pohla trochu dál. Takže na tři. Tři, dva, jedna, teď! Vběhla jsem do pokoje, ale hned se mi zatmělo před očima. Au! Co to.....