Safe For The First Time (Solangelo Fanfic)

1.

Hrál se boj o vlajku. Jako vždy, Jason a Percy byli velitelé týmu. Hry se účastnili všichni. Kromě tří lidí.

Hazel se starala o koně. Se svým cestováním stíny a talent pro tvorbu podzemních chodeb byla těžký protivník. Řaději se starala o tábor. Dnes kartáčovala koně.

Nico také nehrál. Nehrál ze stejného důvodu, ale to nebylo jediné. Nico brečel. Byl to jeden z jeho záchvatů. Byl vždy sám. Možná teď měl přátelé ale tížíla ho doba, kdy ne.

Nesčetněkrát se ho pokusili naverbovat nestvůry. Byl sám. Prošel Tartarem v jeho plné podobě. Byl vždy sám. Nevěřil lidem, ale stejně s nimi musel spolupracovat. Věděl, že to bylo pro dobro věci, ale byli to jen přátelé z nouze. Nico byl zase sám.

Nebyl. Byl tu jeden člověk, kterého opravdu miloval. Will seděl vedle něj na posteli v Hádově srubu. Držel hi za ramena a objímal ho. Nic neříkal. To Nico na Willovi miloval. Věděl, že to nepomůže. Řekl jen jedno.

"Nico... Řekni mi to... Nedus to v sobě..."

Will ho držel něžně. Hladil ho ve vlasech a Nico byl rád. Cítil Willovo teplo. Bylo to poprvé za dlouhou dobu, co cítil vůbec nějaké. Nico záchvaty dostával hodně. Nikdy s ním však nikdo nebyl.

"Já... Když..." Nicovi se zlomil hlas. Třepal se ještě víc a slzy my setkaly po bradě.

"Nemusíš... Ale...  Možná se ti uleví, když to někomu řekneš." Will pořád objímal Nica a ten jen zavrtěl hlavou.

"Máš pravdu. Já..." Nico se zhluboka nadechl, "když Bianka umřela, nevěděl jsem co dělat. Nebylo to fér. Proč by měla ona umřít a já, k ničemu, tu zůstat..." třásl se mu hlas.

Will se odtáhl a díval se mu do očí. Pořád ho držel za ruce. Pokývl mu, aby pokračoval. Hadův syn za to byl vděčný. Žádné 'To není pravda. Ty nejsi k ničemu.' Nico měl pocit, že Apollónův syn ví, jak se cítí. Ví, že tyhlety řečičky nepomáhají. Právě naopak, všechno zhoršují.

Polkl a pokračoval. "Potom... Když to nevyšlo, znovu jsem utekl. Dotáhl jsem Percyho k řece Styx. Musel jsem ho odnést k otci. Byl jediný, kdo alespoň trošku rozuměl... Ironie, vzhledem k tomu, že to byl bůh... Otec mě vzal k sobě a řekl, že jestli chci jít hledat Bianku, musími prokázat službu... Miloval jsem Percyho... Hodně... Tedy, zachránil mě a ačkoliv Bianka zemřela kvůli němu, pořád to byl můj hrdina...  Když řekl, že jsem ho zradil, myslel jsem... "

Nicovi se zlomil hlas. Zase začal vzlykat. Brečel a Will ho znovu objal. Svíral ho pevně a Nico zaryl svou tvář do hrudi. Tlumeně pokračoval.

"Když jsem ho pak našel....  V táboře Jupiter... Ztratil myšlenky.... Napadlo mě.... Napadlo mě, že možná, když už si nepamatuje na Anabeth... Možná bude moct být se mnou... Když mi došlo, jak hrozná myšlenka to je, utekl jsem. Využil a prohledávání Tartaru jako záminku... A..." Will Nica sevřel ještě pevněji.

Blonďák poznal, že o Tartaru Nico nechce mluvit.

"Nico...  Co bys chtěl? Co si přeješ?"

Hádova syna ta otázka zaskočila. "Já? To... Já...  Chci být jako ostatní..."

Will vzal Nica za ruku." O to se můžeme postarat. Pojď. Zahrajeme si hru o vlajku. Jen my dva, budeme třetí tým." Usmál se a odvedl ho ze srubu...

Shitty work. Byla jsem unavená a emociální (nic nového). Tedy, klidně si stěžuje. Ne... Stěžuje si prosím.