Safe For The First Time (Solangelo Fanfic)

3.

"Williame, ačkoliv jste vyhráli, tohle nebyla dobrá věc, co udělat." Cheirón stal nad Willem v jídelním pavilonu. Mluvil klidně ale naléhavě. Tak, jak to moc dobře uměl a tak, jak to na lidi platilo. "Chápu, že je na tom Nico špatně a chápu, že jsi ho potřeboval rozveselit. Ale pravidla jsou jasné daná a jen tak z fleku je porušovat nemůžeš."

Kayla a Austin se na sebe zašklebili a začali vstávat od stolu. Cheirón je ale zarazil. "...a pokud vím, vy dva jste ještě nedojedli. Nenechte se ale rušit."

"Cheiróne, vím, že co jsme udělali nebylo nejlepší. Ale Nico se bavil. A i ty musíš uznat, že to potřebuje." Will od stolu sám vstal a zatím co mluvil, poodešel s Cheirónem dál od ostatních Apolónovců.

"Ano. To pravda. Ale Wille, ať to potřebuje jakkoliv, nemůžete porušovat pravidla... Jakoby nestačil Percy... " Cheirón dodal pod vousy s lehce naštvaným výrazem.

Will se křečovitě usmál: "Dobře. Už si dáme pozor." Odešel a nechal tam Cheiróna stát samotného.

Šel kolem svého stolu, kde omluvně kývl na své sourozence. Pokračoval pak ke srubům.

Vzpomněl si, jak se Nico smál, když vzali vlajku. Jak byl šťastný, když viděl Percyho výraz když si přebírali cenu za vítězství. Jak se potutelně ušklíbl, když se mu povedlo se vyhnout hordě taborníků, co ho chtěli obejmout a pogratulovat mu k úspěchu.

Sám pro sebe se usmál. Will byl doktor a tak rozumněl. Věděl, že Nico potřebuje kontakt s lidmi tak moc, jak ho nemá rád. A taky věděl, že kontakt s ním nestačí.

Říct, že Apolónův syn byl majetnický by byl slabý odvar. Všechny Apolónovi děti byly majetnické. Ba i Apolón sám byl majetnický. A tak se dalo jen očekávat, že Will si bude chtít nechat svého přítele jen pro sebe.

A taky že chtěl. Will měl pocity, že kterých nebyl až tak šťastný. Věděl, co Nico potřebuje. Přesto, pokaždé když se ho někdo, Jason nebo Percy, zeptal, jak se Nicovi daří, nejraději by jim řekl, že jim do toho nic není. Ať Nica nechají na pokoji.

"Wille?" jeho přítel tam čekal, na okraji původního půlkruhu srubů. Když ho viděl, šel k němu, s úsměvem na tváři.

Will se zamračil. "Nico...  Ty už jsi dojedl?" podíval se na Nicovo slabé tělo. Věděl, že živiny potřebuje a jako doktor věděl přesně, že takhle rychle se určitě nemají.

"Ano." Nico se sebejistě usmál "Ano, dojedl." chvíli se odmlčel a pak, chytil Willa za ruku.

"Wille, já... Chtěl bych to poděkovat." mluvil pomalu. A tiše. Však jasné na to, aby to Will slyšel. "Vím, že jsi to udělal pro mě. A ještě se kvůli tomu dostal do problémů s Cheirónem. A proto se budu snažit. Budu se snažit to zlepšit, ano?"

Willem otřásla vina. Nico se snaží. Nico dělá vše, co může, aby nikoho nezatěžoval. A Will si ho zatím při tom pokouší nechat pro sebe. Sám by nedokázal popsat, jak se tehdy cítil. 'Dobře' to nebylo.

Stiskl Nicovi ruku a usmál se. To je pravda. Teď ho hlavně musím podpořit. "Neboj se. Je to v pořádku. Vezmi si tolik času, kolik jen potřebuješ.

"Wille?" Nico stiskl Willovu ruku zpět a vzhlédl k němu. "Jsem ti hrozně vděčný. A proto mám malou žádost..." znovu nasměroval svůj pohled k zemi, "můžeme se chvíli nevídat?"

Whoa. Omlouvám se, jak dlouho mi trvalo napsat to. Upřímně jsem původně zamýšlela udělat z tohohle jen oneshot a tak jsem měla trochu problémy přijít na to, kam chci mířit s dějem..

¯\_(ツ)_/¯ 

V každém případě se nezdráhejte přečíst si mé další solangelo příběhy.