Tento příběh je o holce jménem Ellie a klukovi jménem Lukas, kteří se mají rádi, ale ještě spolu nejsou. Prožívají spolu dobré-romantické i zlé chvíle. Ellie má nejlepší kamarádku Teri, a Lukasovo nej kámoš je Ben.Kdo udělá první krok? Jaké budou ty...
Je sobota ráno, probudí mě něžné líbání na krku. Usměju se a podívám se mu do očí. Nádherný zeleno-hnědý kukadla mě opět hypnotizujou. Dá mi pusu na tvář a já vstávám, že nám půjdu udělat snídani. Lukas mě položí zpátky na postel a říká: ,,Lež, jsi návštěva. Já ti tu snídani udělám. Jenom vklidu lež a o nic se nestarej.'' mrknul na mě a odešel dolů udělat snídani.
Nebyla bych to ale já kdybych za ním nepřišla dolů, takže jsem si vyčistila zuby a obličej, učesala vlasy a šla za ním dolů. On si mě nevšimnul a já si z něj chtěla udělat srandu, tak jsem se k němu vplýžila ze zadu a obejmula ho. Ani nevíte jak se lekl, ale pak se začal smát a dal mi pusu.
Sedli jsme si ke stolu a Lukasovi začal zvonit telefon. Zvednul to, volal mu táta, to je všechno co zatím vím. Lukasovi začali pomalu stékat slzy po tvářích. Když to položil zeptala jsem se ho, co se děje. On se jen ještě víc rozbrečel. Já pořád nevěděla o co jde a pořád se ho ptám on mě jen objal a zašeptal: ,,Mamka....... ....ona umřela...''
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pořád jsem mu kladla otázky ve smyslu: Jak to? Co se stalo? Proč? Snažila jsem se ho utěšit, ale on mě rozbrečel taky. Takhle jsem ho ještě neviděla. A ani nikdy vidět nechtěla. Ale život není jen procházka růžovým sadem....
,,Co budeme dělat?'' zeptala jsem se s brekotem. ,,Ty nemusíš dělat nic, pokud nechceš. ''Ale samozřejmě že já ho v tom nenechám samotnýho. Konečně mi řekl co mu říkal táta: táta říkal, že je momentálně v nemocnici a že mě tím nechtěl včera zatěžovat. Mamku včera odvezli do nemocnice, protože měla mozkovou mrtvici. Do nemocnice jí dovezli pozdě, celou noc se držela, ale v sedm ráno už to nedávala.....
,, Jedeme do tý nemocnice?'' ptám se už asi po třetí a teprve na potřetí dostanu odpověď, že jo. Rychle jsem se převlíkla do prvního co jsem popadla. Nastoupili jsme do Lukasova auta a co nejrychleji jsme vyrazili k nemocnici. Tam už stála pohřební služba. Chtěla jsem počkat v autě, ale Luk chtěl abych šla s ním, tak jsem šla. U pohřební služby stál Lukasovo táta. Slušně jsem pozdravila a Lukovo táta se zeptal kdo jsem. Luk mu řekl, že to je teď jedno, já radši neřekla nic.
Luk nemohl jít ani k tomu černému autu, ve kterém ležela jeho mrtvá máma. Já se mu ani nedivím, nikdy v životě bych nikomu nepřála zažít něco takového, určitě to musí být hrozný... Jen jsem ho objala a dala mu velkou a utěšující pusu, docela to zabr alo, trošku se uklidnil.
Jeli jsme zase k němu domů já si zabalila věci a chystala jsem se odejít, ale on mi řekl: ,,Nechoď pryč bez tebe to tady nezvládnu. Prosím, přespíš tu ještě jednou. Potřebuju útěchu.'' Jemu nešlo odolat. Samozřejmě, že jsem souhlasila. Zavolala jsem tátovi, a řekla jsem mu všechno co se stalo+jsem mu oznámila, že by mu dost pomohlo, kdybych tu spala ještě jednou. Taťka souhlasil...
