Co kdyby... hlavní hrdinkou byla holka (Rozvaliny Gorlanu)

Jedna

"Zkus něco sníst, Will. Zítra je velký den, konečně."

Jenny, blonďatá, hezká a veselá, s povzbudivým úsměvem ukazovala na mísy plné jídla, kterých se Will sotva dotkla.

"Jenny, ja opravdu nemám hlad."

Dnes večer jí žaludek svíralo napětí a očekávání, nedokázala se přinutit, aby spolkla jediné sousto.

Věděla, že zítra je velký den. Vlastně to věděla až moc dobře. Zítřek bude největší den v jejím životě, protože zítřek je Den vybírání a zítra se rozhodne, jak prožije zbytek života...

"Nervy, to si umím představit," řekl George, položil plnou vidličku a v rozvážném gestu sevřel klopy svého krátkého saka. George byl hubený, vyčouhlý knihomol. Fascinovala ho všechna možná pravidla a předpisy a bavilo ho každý problém prozkoumávat a rozpitvávat ze všech stran - někdy dost zdlouhavě. "Nervozita je strašná věc. Ta tě prostě úplně dostane, takže nemůžeš myslet, nemůžeš jíst, nemůžeš mluvit."

"Ja nejsem nervózní," vyhrkla Will a všimla si, jak Horác zvedá zrak a chystá se pronést nějakou posměšnou poznámku.

George několikrát pokývl hlavou a přemýšlel o tom, co Will řekla. "Na druhou stranu," mudroval, "trocha nervozity může vlastně zlepšit výkon. Může posílit postřeh a zrychlit reakce. Takže jestli máš trochu strach, tedy pokud ho opravdu máš, tak to neznamená, že by sis kvůli tomu měla dělat starosti - abych tak řekl."

Chtě nechtě se Will musela pobaveně usmát. Napadlo ji, že George by byl ve svém živlu jako právník. Určitě si ho druhý den ráno vybere mistr písař.

"Víte, jsem vlastně jediná, kdo nemá zajištěné místo u nějakého mistra. A já opravdu nechci skončit na poli. No a taky vlastně vůbec nevíme, jak to bude probíhat. Myslím tím, že tam můžeme třeba jenom stát a oni se budou rozhodovat, nebo budeme muset splnit nějakou zkoušku nebo předvést nějaký talent nebo... Nikdy nikdo z chráněnců o tom nemluvil.''

"Jsem si naprosto jistá, že si tě někdo vybere, Will," řekla Alyss. Usmála se na Will jedním ze svých vzácných úsměvů.

To bylo pro Alyss typické, pomyslela si Will. Věděla, že této vysoké půvabné divce už přislíbila učednické místo lady Paulina, která řídila diplomacii na hradě Redmontu.

Jenny samozřejmě zamíří do hradní kuchyně, pánství mistra Chubba, redmontského šéfkuchaře. Po celém království byl proslavený hostinami pořádanými v impozantním jídelním sále hradu. Jenny měla ráda jídlo i vaření a její vyrovnaná povaha a nezničitelně dobrá nálada z ní udělají neocenitelnou součást personálu v rušných hradních kuchyních.

Horác si zřejmě vybere bojovou školu. Will chvilku sledovala, jak dává zabrat hromadě pečeného krocana, šunky a brambor, kterou si naložil na talíř. Horác byl na svůj věk velký a byl rozený sportovec. Možnost, že neuspěje, se fakticky rovnala nule. Horác byl přesně ten typ, jaký sir Rodney pro svoji bojovou školu potřeboval. Silný, urostlý, zdravý. A ne moc bystrý, malinko jízlivě si pomyslela Will. Bojová škola byla pro kluky jako Horác cestou k rytířství - nebyl sice urozený, ale byl fyzicky schopen sloužit království jako voják.

Den vybírání byl v životě hradních chráněnců zkrátka klíčovým okamžikem. Chráněnci byli osiřelé děti, vychovávané díky šlechetnosti barona Aralda, pána Redmontského léna. Jejich rodiče většinou zemřeli ve službách lénu a baron považoval za svou povinnost postarat se o děti bývalých poddaných, vychovat je a poskytnout jim příležitost, aby zlepšily své životní postavení, jak jen to bylo možné.