...o pár minut později...
Pavel někam odešel , nevím kam, nechal mě tu...No nevadí, sbalím si věci a nejspíš půjdu.Už jsou skoro dvě hodiny odpoledne,nechápu že mě nikdo nepostrádá.Nebudu se tím teď zabývat, radši zmizím dřív než se vrátí.Nevím jak bych mu řekla že už chci jít, kdo ví o co by se ještě pokoušel.Pro dnešek už mám dost.
...
Už vidím zastávku , teda spíš ceduli na které je napsáno zastávka - není tu žádné zastřešení ani blbá lavička.Takže, bus mi jede v.....hm....jo už to vidím, za patnáct minut, tak to je v pohodě.
Během čekání, se podívám na mobil.Zmeškaný hovor od neznámého čísla?Aha,to je divný.Že by mi rodiče volali z jiného čísla?Mám na to zavolat?No tak to risknu.
-mobil vyzvání-
Někdo to zvedne.
,,Haloo.Mluvím se slečnou Bailey Dashwoodovou*?Mám pro vás nemilou zprávu."
Trochu znervozním:
,,ANO,TO JSEM JÁ ..CO SE STALO???!"
,,Ihned dojeďte do Všeobecné fakultní nemocnice- ulice U Nemocnice 499/2, 128 08, Praha 2 , hlaste se na recepci , oni už vám řeknou".
-konec hovoru-
.
.
.
*Vím,není to zrovna obvyklé české jméno - můj otec je totiž angličan (naučil se ale dobře česky prakticky na mě nemluví vůbec anglicky, až na některé drobnosti byste ho od rodného Čecha nerozeznali).A matka miluje vše související s Anglií takže mě hold pojmenovali takhle.
Pokračování později...
ČTEŠ
Me and my story
Teen Fiction,,Vím že mám přátele a vím že mám nepřátele , jen občas nevím kdo je kdo." (text je v celém příběhu naschvál místy nespisovný s vulgarismy a různými výrazy - z důvodu postav , které takto mluví nebo myslí)
